Jaro jste začali famózně, vítězstvím na horké plzeňské půdě.

Ano, byl to vynikající start do soutěže. Před zápasem jsme se jako jeden tým nechali všichni ostříhat dohola. Po první půli jsme o gól prohrávali, ale pak jsme změnili pár taktických věcí i rozestavení a výsledek ve druhé půli otočili dvěma góly Ondry Lingra a penaltou Martina Puškáče. By to fantastický zápas, přestože jsem v poločase měl obavy, zda ten před zápasový teambuilding nebude spíš na škodu. Nakonec to vyšlo parádně.

Poté ale přišla na váš tým menší krize. Nedokázali jste třikrát za sebou vyhrát, vyvrcholením toho byla domácí nečekaná porážka s Pardubicemi.

Těch faktorů, proč to nešlo, bylo více. Určitě to však nebylo špatnou kondicí, jak jsem někde zaslechl. Zeptejte se hráčů, zda by snesli ještě větší dávky, když máme v tréninkovém mikrocyklu pro superkompenzaci uprostřed týdne zátěžové kondičně herní tréninky. Tak náročně a tvrdě, jako trénujeme my, trénuje jen málokdo i v dospělém profesionálním fotbale. O tom jsem bytostně přesvědčený. Přitom ti kluci musí každé ráno brzy vstávat, chodí do školy a po večerech se učí na maturity či přijímací zkoušky na vysoké školy. To je z mého pohledu obdivuhodné.

Čím to, že vám to tedy najednou nešlo?

Zásadní problém byl v absenci Erika Puchla, kterého si po zimní přípravě nechal v týmu trenér áčka Jozef Weber, a slabší formě Lukáše Dudy. Najednou jsme byli bez dvou nejlepších střelců. To se musí logicky na výsledcích týmu projevit. S nimi nám odešli také veškeré varianty stylu hry. Duda vynikajícím způsobem zakrýval dlouhé pasy a my z toho mohli těžit postupným útokem na polovině soupeře a překonat tím presink soupeřů. Navíc je motivátor, bojovník, který dokáže ostatní strhnout. Na podzim alfou a omegou celého našeho kondičně náročného presinkového bránění. A Puchel? Ten byl pro náš tým naprosto klíčový, nadstandardní hráč. Mohli jsme se díky jeho rychlosti spolehnout na rychlý protiútok. V postupném útoku dokázal obejít protihráče, udělat přečíslení, vystřelit, dát gól. Navíc vynikajícím způsobem zahrával veškeré standardní situace, ze kterých jsme dávali velké množství branek. Jen jeho přítomnost na hřišti dodávala ostatním hráčům daleko více sebevědomí, více víry v to, že mohou vítězit.

Oba včetně gólmana Pastornického a kapitána Leibla absolvovali zimní s A-mužstvem. Může to s tím souviset, že se najednou nemohl „přepnout“ zpět na dorostenecký fotbal?

Bohužel se tohle některým mladým hráčům po posunutí do A týmu stává. Někteří to ale mají zase naopak. Mohu jmenovat právě brankáře Pastornického, tomu to velmi prospělo. Vrátil se po zimní přípravě v áčku a byl mentálně úplně jinde. Podával velmi dobré výkony, působil na celou obranu klidným a sebevědomým dojmem. Vyzrál také lidsky.

A ta domácí porážka od Pardubic?

V rozcvičení těsně před zápasem se zranil již zmiňovaný Duda. Ve druhé minutě také Braňo Ďuriš. Sestava byla hodně polepená, chybělo až příliš kvality. I přesto jsme to mohli zvládnout. Neproměnili jsme své šance a v podstatě sami jsme si dali po hloupých chybách dva góly. Nešťastné utkání.

Poté přišla naopak vítězná série. Z osmi utkání hned šest vítězství.

Těší mě, že jsme navázali na skvělý podzim. Abych se přiznal, tak po remízách s Opavou, Budějovicemi a hlavně po zápase s Pardubicemi mi nebylo nejlíp. Chystali jsme se na Hlučín a já měl obavy, zda to utkání jsme vůbec schopni zvládnout. Nakonec jsme předvedli dobrý výkon a vyhráli jednoznačně 3:0. To byl zlom, pak už to zase šlo. Z osmi posledních zápasů jsme šest vyhráli. Ty dva na Slavii a Slovácku byly zvláštní. Hráli jsme dobře, ale nebylo nám přáno. Chybělo pověstné štěstí, které jsme si ovšem vybrali třeba naposled v koncovce v Mladé Boleslavi či proti Bohemians 1905.

Jaké máte cíle do závěrečných sedmi kol?

Snažit se každý zápas odehrát na hranici možností a kvalit každého hráče i celého týmu. Prodat na hřišti všechno, co umíme. Hrát v každém utkání na vítězství od první do poslední minuty. Doma proti Meteoru nebo venku na Spartě Praha. Ostatně, ne jinak tomu bylo po celou sezónu. V průběhu sezóny jsme například vyhráli v Ostravě s Baníkem, v Jablonci, Mladé Boleslavi, Teplicích nebo Plzni. To ukazuje, že jdeme správným směrem. Jenže to je historie. Nyní se bude lámat chleba, tady a teď se teprve rozhodne, zda skončíme druzí, třetí nebo třeba až osmí.

Je zajímavé a zároveň pěkné slyšet, že tým z Karviné jede do Prahy na Spartu vyhrát. Je to tak?

To je otázka nastavení hlavy, psychologie, přesvědčení. Proč bychom tam měli jet bránit, být pasivní, "betonovat" či hrát na 0:0 a hlavně nedostat gól? Nebo si říkat, že remíza bude úspěch, či když prohrajeme o gól, dva bude to dobré? Učím tým i hráče vyhrávat! My chceme být aktivní, dostat naše soupeře pod tlak, donutit je k chybám. Hrát ofenzivně. Útočit ve vysokém počtu hráčů, sebevědomě. Tady je přece jedno, zda hrajeme doma či venku. Hřiště je všude stejné. A na prvním místě s maximálním nasazením. Každý, kdo se přijde na zápas podívat, musí mít pocit, že hráči do toho dali všechno. Že na víc už nemají. Chci, abychom hráli tempo fotbal, hru nahoru-dolů. Kde se pořád něco děje. Kde jsou na obě strany akce, šance, střely. To by mělo lidi bavit.

Po podzimu jste skončili třetí. Stanovili jste si cíl zaútočit na nejvyšší příčky. Jak to vidíte teď?

Byli jsme o skóre za Slavií a byla šance bojovat i o první místo. Kádr přes zimu ovšem nezůstal pohromadě a nijak zvlášť jsme ho rovněž neposílili. Už jsem říkal, jakou ztrátou je pro nás neúčast Puchla. Toho prostě nikým nenahradíme. Na druhou stranu ten kluk je díky tomu v reprezentaci. Hraje v osmnácti letech coby dorostenec, a především odchovanec klubu, pravidelně druhou ligu. Vidím v něm obrovský potenciál a velkou budoucnost. Pokud to zvládne ve své hlavě.

A ten cíl?

Zatím jsme druzí, to je se současným kádrem nadplán a mimořádný úspěch. Pokud bychom v závěru skončili do třetího místa, bylo by to fantastické. Na první příčku už nedosáhneme, to je dané. Pokud bychom skončili hůř než pátí, byl bych zklamaný.

Poslední otázka, jak vypadá současný stav týmu?

Po mentální stránce velmi dobře. Daří se nám, je dobrá nálada, pohoda. Byli jsme na bowlingu, kluci dostali menší občerstvení. V přechodové a útočné fázi by to mohlo být lepší. Především při práci s míčem. Zatím nám to funguje hlavně v obranné fázi, za poslední čtyři vítězné zápasy jsme neinkasovali. Vůbec, co se týká obdržených gólů, patříme k těm nejlepším v lize. Pan trenér Brückner jednou prohlásil: „dává-li tým hodně branek, má dobré hráče. Nedostává-li je, má dobrého trenéra“ (smích). Ale nechci, aby to vyznělo nějak špatně. Pro mě jsou na prvním místě vždy hráči. Bez nich to nikdy nejde. Když máte dobré hráče, můžete hrát dobrý fotbal. To platí od nepaměti. Těší mě, že se na jaře opět zvedl Lukáš Duda - a znovu patří k těm nejlepším. Výborné výkony předvádí brankář Pastornický, stopeři Moskál s Leiblem. Tam je základ úspěchu obranné fáze. V dobré formě je také Ondra Lingr, který bude hrát mistrovství Evropy do sedmnácti let, proto nám bude několik zápasů chybět. V reprezentaci je také Oliver Putyera, který strávil úspěšný týden před zápasem s Bohemkou na Slovakia Cupu.