Svěřenci trenéra Petra Gibaly, který u týmu nadále odvádí záslužnou práci, si jako nováček vedli obstojně. Mimořádně vyvedený dojem z první půlky podzimu však kazí nepříliš vydařená druhá část. I trenér Petr Gibala se domnívá, že jeho tým měl rozhodně na víc.

V prvních jedenácti kolech totiž prohrál jen třikrát, zato ve druhé půlce, kterou představovalo deset kol, jen dvakrát vyhrál. Další dvě kola už byla předehrávkami jarní části. „Po jednadvaceti zápasech jsme skončili jedenáctí, uprostřed tabulky. Teď je otázka, jak naši dosavadní bilanci brát. Lze to jednak podle umístění, které je velmi dobré, jednak podle herního projevu, který šel ve druhé půli podzimu rapidně dolů,“ začal své hodnocení šéftrenér mládeže v karvinském fotbale.

Gibala upozornil, že dorostenecký tým potřebuje, aby se pohyboval na místech, kde by měl relativní klid od barážových pozic. „Je to důležité, abychom mohli hrát na jaře v klidu, nicméně mám pocit, že hráči si to jaksi neuvědomují. Aspoň podle toho, jak jsme šli postupně herně dolů,“ nebyl spokojen Gibala s bilancí posledních deseti kol.

Za první půlku podzimu své svěřence pochválil. „Vlastně se na nás ani nijak neprojevovala skutečnost, že jsme nováčkem. Až na první zápas v Hradci Králové. Chlapci projevovali chuť do hry, vůli uspět, nasazení i nadšení. Měli motivaci a vycházela nám spousta věcí, které jsme před sezonou nacvičovali. Musím zdůraznit, že jsme k naší hře hojně využívali vhodných typů hráčů, kteří měli určité dispozice a hlavně na nich jsme náš styl založili,“ vykládal Gibala.

Jednalo se zejména o hru po krajích, kde operovali rychlonozí borci typu Puchela, Procházky či Uhra, kteří vhodně zásobovali přihrávkami Moskála a Kuruštu v útoku. Ve středu pole odvedl hodně práce Duda. „Operovali tam prostě hráči, kterým to v danou chvíli vycházelo, a i když pak někdo vypadl, zastoupili je jiní, jako třeba na Spartě, kde dostali šanci i další hráči a klapalo to,“ vybavuje si kouč mladého týmu.

Zlom nastal od utkání 12. kola s beznadějně poslední Opavou, kde se Karviné „podařilo“ prohrát. „Od Opavy to šlo dolů,“ připustil Gibala. „Od té doby jsme si připsali jen dvě výhry (Bohemians a Mladá Boleslav – pozn. aut.), k tomu dvě remízy, jinak bída,“ ohlíží se za druhou várkou zápasů.

Nebyla příčina výsledkového poklesu i formy v tom, že nejvyšší soutěž hraje opravdu nadstandardní počet týmů a tam, kde mnozí počtem zápasů už končí podzim, čekalo Karvinou ještě dalších šest kol? „Může být,“ souhlasí Petr Gibala. „Vidím ale i další příčiny,“ upozorňuje okamžitě.

„Když si vezmete čistě jen výsledky, nebyly to z naší strany žádné propadáky. Všechno to jsou prohry o gól, maximálně o dva. Větší problém je, že už jsme se tolik neprosazovali herně a já vidím důvod v narušení skladby družstva. V půlce soutěže jsme museli měnit zaběhlou stoperskou dvojici, odkud nám pro svou nedisciplinovanost a přístup vypadl Cienciala. Museli jsme měnit obsazení na krajích zálohy i obrany, což byly naše silné stránky. Ani ve středu hřiště to nefungovalo, na což jsme dopláceli v útoku,“ vysvětluje kouč dorostu.

Posunem a výměnou hráčů se družstvu narušila celistvost a herní tvář týmu. Kvůli poklesu formy museli trenéři dokonce dočasně předělat útočníky na záložníky. „Třeba Siekiera ve středu pole zklamal, takže tam zůstal jen Duda a hráči, kteří jen alternovali. Nebylo to ono. Posunuli jsme tam Kuruštu (mládežnický reprezentant – pozn. aut.), který tam bojoval, ale kreativita chyběla. Moskála jsme dokonce museli postavit na stopera, protože prvořadá byla obrana. Přitom je to hráč, který by měl hlavně zařizovat góly,“ přibližoval Petr Gibala potíže s poskládáním vhodné sestavy.

Tím Karviné de facto vypadla útočná fáze a do té doby silná zbraň týmu byla otupena. „Nebylo zbytí, museli jsme zajistit zadek. S odstupem času musím ale říct, že to se nám zase tak nepodařilo, protože nás dostávaly dolů laciné chyby, po kterých jsme inkasovali. Tady se ale projevila větší kvalita protivníků. V MS lize jsme mohli dostat dvě branky a ještě jsme to otočili. Když dostanete dva góly v první lize, tak na to už zpravidla nemáte šanci odpovědět,“ popisuje hlavní rozdíl karvinský trenér.

Nebýt těchto nedostatků, mohla Karviná skončit i sedmá. I proto se Gibala logicky domnívá, že jeho tým měl na to uhrát klidně i deset bodů navíc. „Skutečně jsme měli navíc. Kdyby se nám nerozklížila sestava, kdyby se neoslabila útočná síla. Tři nebo čtyři zápasy za nás hrali kluci z ročníku 1997. Ale věděli jsme, že sezóna bude dlouhá a náročná. Ty zápasy se nedají srovnat s těmi v Moravskoslezské lize,“ přiznává.

V dlouhé půlsezoně se v kádru protočili hráči z ročníků 1995 i 1996. Není divu, že ti, kteří absolvovali většinu zápasů, už toho měli ke konci opravdu dost. „Kluci toho měli plné kecky, fyzicky už nestačili, to šlo vidět,“ uznává lodivod karvinské posádky.

Přesto všechno je jistě pozitivní, že se díky fotbalovému klubu město Karviná v nejvyšší soutěži dorostenců neztratilo (zatím) a že získává možnost měřit síly s kluby, které hrají prim v mužské kategorii, jako jsou pražská „S“, Plzeň, Liberec, Jablonec, Mladá Boleslav, Brno, Olomouc, Ostrava a řada dalších. Zkušenosti z těchto zápasů se hráčům v jejich další kariéře zhodnotí.

„No, to doufám také. To by si ale v prvé řadě měli uvědomit sami hráči. Karviná dlouho usilovala o nejvyšší soutěž v kategorii dorostu, teď jsme se tam dostali a další posun už není možný. Posouvat se budou muset hráči individuálně, jejich snaha na sobě pracovat musí vycházet z jejich přesvědčení hrát nejvyšší soutěž tak, aby v ní nefigurovali jen do počtu, ale aby v ní působili úspěšně. Nejsem si ale jistý, jestli to všichni takto chápou. Občas ztrácíme zápasy velmi laxním a možná i naivním přístupem, přitom to dokolečka probíráme. Celostátní liga by každopádně měla být přínosem pro klub a pak už je jen otázka, zdali se i díky ní podaří vychovat takové individuality, které by se dokázaly prosadit i v mužském fotbale,“ uzavírá Petr Gibala.