Trenére, když pomineme celkové 14. místo, tak jaká byla z vašeho pohledu premiérová sezóna v nejvyšší dorostenecké soutěži?

Řekl bych, že úspěšná. Budu se opakovat, ale musím říct, že jsme před začátkem soutěže opravdu nevěděli, do čeho jdeme. Předsezónní cíl byl tudíž jasný - záchrana. Díky nadstandardnímu podzimu, kde jsme si nahráli velkou spoustu bodů, jsme už po třetím jarním kole a výhře v Mostu byli de facto zachráněni. A celkové hodnocení? Trochu rozporuplné. Troufám si tvrdit, že kdyby nás neovlivnila dlouhodobá zranění, tak bychom skončili kolem desátého místa. Ale naopak jsme aspoň mohli do týmu začlenit a vyzkoušet hráče z týmu U17, což bylo určitě ku prospěchu věci. Nabyté zkušenosti jistě v nové sezóně zúročí, neboť se posunou právě do kategorie U19. Ale neustále je na čem pracovat. Nedostatků v porovnání s dalšími týmy je spousta.

Kádr se během sezóny také dost obměnil. Jaké byly ty důvody? Chtěl jste zvýšit konkurenci nebo byly tam i jiné, třeba i negativní vlivy?

To mě celkem mrzí. Kádr jsme nějak sestavili a věděli jsme, že kvalitu má. Ale někdy jsme z těch hráčů nemohli dostat víc, což mě osobně třeba mrzí. Budu jmenovat hlavně Denise Siekieru a Davida Ciencialu. Oba patřili do základní sestavy. O Siekierovi jsme věděli, že ty kvality má, ale postupem času se přestával prosazovat, přesto šance stále dostával. Ale potom už to vůbec nebylo ono a museli jsme dát šanci i jiným.

A Cienciala?

U něj to bylo především o hlavě. David bohužel neuměl přijmout kritiku a to je pak těžké. Velmi mě to mrzí, protože jeho konec nás oslabil a možná to i celý tým nějak ovlivnilo. S Mateuszem Wowrou vytvořili kvalitní dvojici. Právě od té doby jsme začali mít problémy se stopery, a tak jsme z něj udělali útočníka Moskála, který kdysi na tomto postu hrával.

Během zimní přípravy a pak i na jaře jste musel řešit zdravotní trable. To vám asi také příliš nepomohlo, že?

To určitě. Dlouhodobě se zranil Moskál s Puškáčem, pak také Duda. Navíc Kurušta nám odešel do áčka. Naopak mě velmi mile překvapil Vojta Smrž, který si během herního soustředění vybojoval místo v základní sestavě. V sedmnáctce nastupoval na stoperu, ale my jsme ho převážně využívali ve středu zálohy.

Diametrálně odlišně jste zvládali domácí a venkovní zápasy. Máte k tomu vysvětlení?

Já sám také nevím. Ale možná by to mohlo být tím, že soupeři na podzim nevěděli, co od nás očekávat. Do zápasu s Opavou to bylo doma takřka perfektní. Těžko říct, kdo si co myslel. Najednou však nám tu skvělou sérii Opava ukončila a už to bylo jako na houpačce. S venkovními zápasy můžeme být celkem spokojení. Osm jsme jich dokázali vyhrát a tři remizovat. Doma jsme vyhráli jen sedmkrát.

Hlavně jste na podzim neprohráli v Praze. Výhry s Bohemkou a především s mistrovskou Slavií nebo remíza na Spartě vás všechny musela hřát, ne?

To ano. Nejdůležitějším zjištěním však nebyl pouze samotný výsledek, ale také velmi dobré fotbalové sekvence. Velmi dobře jsme řešili třeba rychlé protiútoky. Na druhou stranu je nutné dodat, že na jaře jsme s touto pražskou trojkou prohráli, i když například proti Spartě jsme měli na výhru. Ta byla jednoznačně k poražení! Jak proti Spartě, tak i proti Slavii nám vyšly první poločasy, ale nedokázali jsme toho využít.

Neměl jste na jaře strach, jak se tým směrem dopředu popasuje s absencí Lukáše Kurušty?

Byl jsem na to spíš zvědavý. Této role se však zhostil na výbornou Erik Puchel, který už také nakukuje do áčka a dal za něj i svůj premiérový gól. Erik byl náš nejproduktivnější hráč vůbec, šlo mu to i na podzim. Bohužel v jarní části soutěže už jsme k němu druhého hráče nenašli.

Na kterých dalších hráčích tým stál?

Leibl, Uher, Duda a Moskál. Je důležité si říct, že například Uher odehrál na jaře kvůli zranění jen 28% zápasů. Duda s Moskálem také byli zranění, což už jsem zmínil. Takže dostali šanci další kluci, ať už Jadamík, Plewa, Puškáč nebo Večerka, který taky odehrál pár zápasů. Naštěstí jsme měli nahráno dost bodů. Všichni mohli hrát relativně v klidu.

Musím se zeptat také na gólmana Ciupu, který ve svých patnácti letech odchytal premiérový duel za devatenáctku na hřišti Opavy. Nakonec k tomu přidal ještě další dva starty. Má šanci už od příští sezóny chytat právě za starší dorost?

Musím zdůraznit, že v Opavě jsme vyhráli hlavně díky jeho výkonu. Nechci předjímat, ale Jirka kvalitu má a existuje velká šance, že dostane šanci chytat za devatenáctku.

Co vás potěšilo jako trenéra úplně nejvíc?

Asi tím nejdůležitějším bylo vyprodukování dvou hráčů pro A-tým. Pochopitelně to nebylo jen díky této jedné sezóně, ale hodně jim ta I. dorostenecká liga pomohla. Lukáš Kurušta i Erik Puchel jsou schopni hrát druhou nejvyšší českou soutěž. Netvrdím, že už teď mají na to, aby odehráli kvalitně celý zápas, ale výkonnost minimálně pro jeden celý poločas mají určitě. Z toho mám opravdu radost.