Tomáši, jaké máte pocity z prvního druholigového angažmá v kariéře?

Na závěry je ještě brzy, ale Fotbalová národní liga je slušná soutěž. Určitě je bojovnější než Synot liga. Sám jsem zvědavý, jak to bude pokračovat dál.

Co vy a zahraničí? Kromě angažmá v Nitře jste nikde jinde nebyl. Nelákalo vás to ven?

To víte, že lákalo. Ale většinou jsem byl pod smlouvou. Vlastně jsem věděl jen o jedné konkrétní, ale nevyšlo to.

Fanoušci by si vás měli asi nejvíce pamatovat z působení v Mladé Boleslavi, kde jste strávil šest let. Jak na tuto etapu kariéry vzpomínáte?

Převládají převážně pozitiva. Během toho působení jsem poznal spoustu trenérů i spoluhráčů, zahrál jsem si evropské poháry. Mladá Boleslav byla a je ambiciózní klub. Musím říct, že v českých podmínkách není šestileté angažmá vůbec krátkou dobou.

Mluvil jste o trenérech. Zeptám se záměrně jen na dva, kteří vás v Mladé Boleslavi trénovali - Dušan Uhrin mladší a Miroslav Koubek. V minulém týdnu Viktoria Plzeň právě Uhrina odvolala a nahradila jej Koubkem. Kdybyste měl oba v krátkosti popsat, tak jací byli?

Dušana Uhrina jsem zažil půl roku, do Boleslavi nastoupil po Pavlu Hapalovi (ten vedl Janíčka v Nitře – pozn. autora). Byl to náročný, ale korektní trenér. Pana Koubka bych charakterizoval podobně, ale ten si zase opravdu pořádně potrpěl na životosprávu.

Jaký vůbec máte názor na Uhrinovo brzké odvolání? Přeci jen ho znáte, co mohl udělat špatně?

Nerad bych se pouštěl do nějakého polemizování, protože nevím, jaké měl vztahy s vedením či samotnými hráči. Ale je faktem, že v Plzni vydržel opravdu krátce. Ale tím zásadním faktorem jeho odvolání byl neúspěch v předkole proti rumunské Ploješti.

S Boleslaví jste ochutnal i atmosféru evropských pohárů…

No, hrál jsem jen předkolo proti kyperskému týmu AEK Larnaca a moc v dobrém na to nevzpomínám. Na Kypru bylo hrozné vedro, prohráli jsme tam 0:3 a navíc jsem zavinil penaltu (trpký úsměv). Potom jsme ještě v jedné sezóně šli do pohárů pod Miroslavem Koubkem na úkor Sigmy Olomouc, kvůli její tehdejší korupční kauze. Ale v přípravě jsem si bohužel zranil koleno.

S kolenem jste měl dvakrát celkem vážný problém. Prý jste dokonce i nějaký čas hrál pod prášky…

Je to pravda, ale jednoho dne už to prostě nešlo a operace byla nevyhnutelná. Až na operačním sále se ukázalo, že kromě zadního zkříženého vazu mám prasklou i chrupavku. Teď to musím zaklepat, ale v rámci možností se cítím relativně dobře, koleno drží. Musím však víc dbát na regeneraci. Tím nechci říct, že bych to někdy flákal, to určitě ne. Ale nyní jsem ještě pečlivější.

Co to obnáší?

Ve volném čase s kolenem třeba cvičím. Prostě musím dělat něco navíc.

Jak ještě trávíte volný čas? Konečně jste tady pohromadě s rodinou, takže zřejmě se věnujete hlavně jí, ne?

Přesně. Jezdíme tady po okolí, byli jsme se už podívat v ostravské ZOO. Ale i v Karviné se dá něco najít a zabavit se.

Nikdo vám neřekne jinak než „Sammer“. Je to přezdívka po bývalém německém reprezentantovi a držiteli Zlatého míče z roku 1996 pro nejlepšího hráče Evropy. Kdy jste k ní přišel?

No to už je dlouho, bylo to ještě ve zlínském dorostu. Mamka jednoho našeho spoluhráče se na nás jezdila dívat. Já byl rezavý a ostříhaný dohola. Říkala mi, že vypadám jak Matthias Sammer.

Nevadí vám to?

Vůbec ne. Spíš je zvláštní, že některé mladší ročníky už ani neví, kdo to ten Sammer vlastně je (smích).