Generální partner
Světlý režim
25. červen 2015

U19: Třetí v republice, nejlepší na Moravě

Trenér úspěšného staršího dorostu Roman West hodnotí uplynulou sezónu, která zřejmě nebude mít dlouhou dobu konkurenci.

Karvinští dorostenci nechali za sebou v náročné a dlouhé sezóně (42 zápasů) věhlasné ligové kluby jako Viktoria Plzeň, Slavia Praha, Baník Ostrava nebo Sigma Olomouc. Přitom před rokem měli před sebou jasný a důležitý cíl - zachránit starší dorost v první lize. Nakonec je z toho skvělé třetí místo, bezesporu historický úspěch karvinské mládeže, který se docení asi až po letech. „Tento úspěch nebude lehké zopakovat,“ tvrdí trenér Roman West.

Daleko cennější než zmiňované umístění v tabulce, je posunutí hned sedmi hráčů ročníku 1996 do přípravy dospělého A-týmu.

„Aby se tolik hráčů z jednoho ročníku zařadilo do přípravy prvního mužstva, to se zřídka povede i v daleko větších klubech,“ řekl West. Kromě kluků, kteří tam už během sezóny působili, jako jsou Puchel, Duda či Pastronický, se k nim přidali Moskál, Leibl a Puškáč. „Všem přeji, aby se do kádru „áčka“ dostali,“ dodal trenér U19.

Začátek sezóny se vám povedl, tahali jste neskutečnou sérii. To nečekal asi vůbec nikdo, ne?

Úvod soutěže nám vyšel nad všechna očekávání výborně. Měli jsme těžký los. Doma Sigmu, venku Baník a poté doma Plzeň. Kdekdo nám prorokoval nula bodů, my jich ale udělali devět. A navíc z prvních dvanácti utkání jsme hned 11 vyhráli a soutěž do nějakého patnáctého kola vedli.

Po polovině sezóny vám patřilo skvělé třetí místo.

Po podzimu jsme byli dokonce druzí. Potom se ještě dvě kola předehrávala, bylo jich tak 23 a v celkovém součtu jsme byli na třetím místě jen o skóre za Slavií.

Na začátku jara jste měli určité problémy, které jste už v minulých rozhovorech zmiňoval. Můžete se k tomu ještě vrátit?

Jarní část jsme začali dobře, vítězstvím 3:1 v Plzni. Poté ale přišla sprcha v podobě tří „jednodušších utkání“ bez vítězství. Tady se ukázalo, na čem musíme pracovat. Jednoznačně je třeba zlepšit postupný útok do zatažené soupeřovy obrany. Další fáze sezóny už nám ale vyšla a opět jsme začali vyhrávat. Koncovka soutěže nebyla úplně podle našich představ, tam jsme mohli uhrát více bodů. Je ale třeba dodat, že téměř celou jarní část, a zejména její konec, jsme museli odehrát bez útočníků Dudy s Puchlem. Když k tomu připočtu dlouhodobé zdravotní problémy mladého útočníka Egriho a zimní odchod dalšího útočníka Řapka do Rakouska, tak jsme odehráli celé jaro defakto bez útočníků. Je až s podivem, že jsme to ustáli a vydobyté pozice z podzimu neztratili.

Ze statistik vyplývá, že především defenziva týmu byla jedna z nejlepších v lize.

Nasbírali jsme 79 bodů, při skóre 77 nastřílených branek (sedmý nejlepší útok v lize) a 48 inkasovaných gólů (třetí nejlepší obrana z celé soutěže). Ze 42 utkání jsme 24 dokázali vyhrát, 7 remizovat a 11 utkání jsme prohráli. Pokud bych to porovnal s minulou sezónou, tak branek náš tým nastřílel takřka stejně (73), ale letos jsme udělali výrazný posun v defenzivní práci celého družstva. Inkasovali téměř o polovinu branek méně než loni (87).

Co se muselo změnit, aby se začalo více vyhrávat?

Hlavní změna byla provedena v myšlení hráčů, v chování celého týmu, psychologii. Hráči na něčem pracoval v tréninku a dokázali to přenést i do zápasu. Uvěřili, že to funguje, umí to, mohou a chtějí vyhrávat. Hráli jsme mnoho těžkých utkání a do každého z nich jsme šli s cílem vítězství. Doma proti Hlučínu nebo venku na Spartě.

Dvakrát jste porazili ostravský Baník, velký klub v historii mládežnické kopané. To se žádnému karvinskému týmu ještě nikdy nepodařilo.

Na podzim spíše se štěstím. Baník měl větší herní kvalitu, velké šance a měl jich více než my. Přežili jsme je i díky výkonu Pastornického a zvládli pak koncovku, která potvrdila dobrou kondiční připravenost týmu. Doma už to bylo o něčem jiném. Hráli jsme velmi dobrý zápas, měli více šancí a naprosto zaslouženě vyhráli. Tam byl velký posun ve vyspělosti naší hry. Obecně je ale vidět určitý rozdíl ve výsledcích s Baníkem Ostrava. Ročník 1996 Karvinou v kategoriích U16 a U17 pravidelně a vysoko porážel. Nyní jsme nad ním oba zápasy vyhráli.

Co bylo hlavní příčinou, co jste změnili?

Několik zásadních věcí. Především pak způsob hry. Nebránili jsme z bloku jako většina týmů v lize, nýbrž neustále svého soupeře napadali, dostávali pod tlak, nutili k chybám, které jsme se snažili do otevřené obrany potrestat. Byl to takzvaný cílený, agresivní a týmový vysoký presink. Tento daleko kondičně náročnější způsob hry se ale logicky musel promítnout do daleko náročnějšího tréninkového procesu, než byli hráči doposud zvyklí.



Co si pod tímto představit?

Každodenní tréninky trvaly dvě a půl i tři hodiny. Kolikrát i dvoufázově. Kdo si myslí, že to půjde bez práce a samo, tak to prostě nepůjde! Abychom stihli udělat kondiční trénink (sílu, rychlost, rychlostní vytrvalost a vytrvalost), tak to prostě vyžaduje určitý čas. Kromě toho je třeba dělat na herních, technických či technicko-taktických prvcích. Hodiny teorie a videorozborů pro zautomatizování taktiky. Dále jsme zavedli po tréninku kromě klasické regenerace výklusem a protažením i běhy na tzv. maximální laktátový setrvalý stav. Jeho individuální hodnoty jsme měli zjištěny z testů a běhali podle nastavených čipů. Někteří okolo se na to dívali, jako že běháme jak před 20 lety. Já bych řekl, že tímto způsobem ještě nikdo netrénoval a zatím moc také netrénuje. Spíš jsme předběhli dobu a nejen v těchto tréninkových metodách a principech jsme o dost před ostatními.

Kteří hráči měli na hru zásadní vliv?

Nejvíce vytěžovanými hráči současného týmu byly stopeři Leibl s Moskálem. Dále potom brankář Pastornický, univerzál Puškáč, střední záložníci Jaworek s Lingrem. V první polovině sezóny také útočné duo Duda, Puchel. Tito jmenovaní hráči tvořili kostru našeho úspěchu. Již po letní přípravě jsem říkal, že kluci mají vítězná srdce, že to zvládnou. To se stoprocentně potvrdilo. Především tihle kluci ročníku 1996 nechtěli a neuměli prohrávat. Platilo to na tréninku i v utkání. Měl jsem to o to jednodušší, že byli stejní jako já - sedli jsme si a lépe se z nich dal udělat vítězný tým. Tahle touha po vítězství mi například u o rok mladších kluků v tomto kádru strašně chyběla.

Která utkání můžete označit za opravdu povedené?

Bylo jich více. Když nebudu brát v potaz jen výsledky, tak velmi dobré určitě byly domácí proti Slovácku, Sigmě Olomouc, Hradci Králové či Jablonci a venku se Spartou či Slavií, s Viktorií Plzeň nebo v Příbrami. Zajímavé byli i obě vítězná derby nad Baníkem Ostrava. Nejcennější pak asi obě vítězství nad Viktorií Plzeň.

Kterého zápasu nebo výsledku si vy sám ceníte nejvíc?

Osobně si moc vážím zejména prvního poločasu na Spartě Praha. Nejeli jsme do hlavního města k favoritovi v optimálním složení, ale takticky to kluci zvládali skvěle. Ještě šest minut před koncem jsme vedli o dva góly. Nakonec z toho byla jen remíza.

A cíle do nadcházející sezóny, která vám startuje letní přípravou v pondělí 29. června? Jde třetí místo ještě vylepšit?

Do příští sezóny bych chtěl všechny upozornit, že začínáme od nuly. Takže hlavně hodně pokory, neusnout na vavřínech a pokud možno ještě lépe pracovat. Bude se tvořit nový tým z ročníků 1997 a 1998, jehož prvořadým úkolem a cílem bude zachránit soutěž pro své mladší spoluhráče. Vítězné typy z ročníku 1996 jsou v mužích, což znamená, že proti nám budou stát jiní, noví soupeři. Bude to úplně jiná soutěž. Navíc po tomto úspěchu to bude daleko těžší. Soupeři se již teď na nás více připravovali, brali nás vážně a dá se očekávat, že to bude v další sezóně podobné. Je třeba také počkat, kolik bodů budeme mít po podzimu. Pak se uvidí, na jaké cíle můžeme dosáhnout.

Máte na závěr nějaký vzkaz?

Určitě bych chtěl za velmi úspěšnou sezónu poděkovat všem hráčům, protože je to především jejich zásluha. Za pracovitost a také vnímavost k novým prvkům. Také jejich rodičům za podporu i všem fanouškům, kteří nám drželi palce a v neposlední řadě realizačnímu týmu za skvěle odvedenou práci - asistentu Marku Bielanovi, kondičnímu trenérovi Michalu Hrubému, vedoucímu mužstva a trenérovi brankářů Karlu Serafinovi, oběma masérům Davidu Pecinovi i Marii Hlaváčové. Stejné poděkování patří předsedovi klubu panu Wolfovi a sportovnímu manažerovi mládeže Petru Mašlejovi, kteří nám vytvořili vynikající podmínky, díky kterým jsme všechno mohli dělat na skutečně profesionální úrovni.

YouTube YouTube

Tiskovka po zápase v Liberci

Kouč Juraj Jarábek hodnotil mezi novináři utkání v Liberci, kde jeho tým prohrál 0:3.

Rozhovory Rozhovory
po 20.1. | redakce

Bolek: Nabídka Karviné mě potěšila, na jaře musíme zachránit ligu

Do přípravného utkání ještě po svém příchodu nenaskočil, ale je v tréninkovém procesu. Zkušený gólman Petr Bolek si zvyká na nové spoluhráče v kabině a těší se na jarní část FORTUNA:LIGY.

čt 16.1. | redakce

Milan Rundić: Je to celkem makačka

Nejprve v úterý zaujal nevídaným gestem fair play, o den později se vrátil do Trenčína, kde strávil krásnou část kariéry, protože se tam dvakrát radoval ze zisku ligového titulu. Milan Rundić stihl během dvou dnů plnou zátěž, tedy 180 minut.

út 7.1. | redakce

Jarábek: Prvních deset dnů se bude hodně běhat

Zimní dril začal! Trenér Juraj Jarábek přivítal své svěřence v pondělí po obědě a hned se s nimi dal do práce. Jaké budou nejbližší dny? Kolik prostoru dostanou testovaní hráči? Co říká na adresu svého nového asistenta?

út 31.12. | redakce

Pavel Dreksa: Hlavně, ať se nepotkáme v baráži!

V půlce prosince bylo oficiálně oznámeno, že stoper Pavel Dreksa v Karviné po čtyřech a půl letech končí. V posledním rozhovoru se rozpovídal o karvinské štaci, kterou si zpříjemnil v Ázerbájdžánu. Vysvětlil také, proč se rozhodl pro Zbrojovku a nezapomněl poděkovat celému klubu.