Když jste do Karviné před dvěma lety přicházel, tak jste zmínil, že byste do dvou let chtěl s týmem postoupit. To se přesně podařilo, takže se dá říct - mise splněna?
Jsme všichni ohromně šťastní a spokojení. Kdyby se to podařilo už první rok, rovnalo by se to skoro až zázraku. Všichni víte, že jsme mužstvo totálně překopali a ono chvilku trvá, než si všechno sedne. Ale už během toho podzimu 2014 byly chvíle, kdy jsem si říkal, že bychom mohli o postup zabojovat. Ale čas ukázal, že nic není možné uspěchat a dovolím si tvrdit, že teď je mužstvo lépe připravené na ligu, než by bylo před rokem.
Jaký byl klíč k letošnímu úspěchu?
Když jsme si vyhodnocovali minulou sezónu, tak jsme určitě dostávali moc gólů. Na tom jsme už v létě začali pracovat a jsem rád, že během podzimní části jsem do obranné čtyřky nemusel vůbec zasahovat. V tom jsme s hráči udělali obrovský kus práce. Myslím si, že právě defenziva celého týmu byla základem úspěchu. Jsem rád, že jsme to dotáhli k postupu a celkovému vítězství, přestože nás v zimě opustil Mihailo Jovanović a hned v prvním jarním zápase se nám zranil defenzivní pilíř Honza Šisler.
Ale jaro už nebylo jako podzim, dostávali jste víc gólů.
Jasně, nebylo to tak hladké. V defenzivě jsme dělali víc chyb oproti podzimu, v Českých Budějovicích jsme třeba čtyřikrát inkasovali. Ale v závěru soutěže už to zase bylo lepší.
Zmínil jste čtyři inkasované góly v Českých Budějovicích, přesto jste tam neprohráli. Důležitý bod?
Nakonec se ukázalo, že ano (úsměv). Ty góly vyplynuly ze hry a ze slabších individuálních výkonů některých hráčů. Ale hned po zápase jsem v kabině říkal, že pokud šlo jen o jednorázové selhání, tak v pořádku. Pořád je lepší dostat v jednom zápase čtyři góly než po jednom v dalších čtyřech.
Dalším důležitým momentem byly zvládnuté tři domácí duely v řadě. Souhlasíte?
Ano. Můžu i přiznat, že jsem z toho měl trochu obavy. Přeci jen povinnost velí doma vyhrávat, ale třikrát v řadě to není jednoduché. Navíc jsme se sami dostali pod tlak předchozími remízami na jihu Čech a v Třinci. Hlavně právě v Třinci jsme měli vyhrát. Když k tomu navíc připočítám i rozlosování v tom smyslu, že oba naši úhlavní soupeři hráli před námi, tak to nebylo jednoduché ani po psychické stránce. Je velký rozdíl mít před celým kolem čtyřbodovou anebo sedmibodovou ztrátu. Ale zvládli jsme to.
Během celého soutěžního ročníku jste se potýkali s mnoha zraněními. Jak vám bylo v některých chvílích?
Nebylo to snadné a vzpomněl jsem si také na loňskou sezónu, kdy se nám zranili důležití hráči do ofenzivy. Tentokrát to bylo naopak, v zimní přípravě odkulhal Dreksa a nebyl k dispozici ani v prvním mistráku. Tam navíc musel odstoupit Šisler, což byla citelná rána. V některých zápasech bylo patrné, že bez něj to není po fotbalové stránce ono a spíš jsme výsledek urvali silou (úsměv). O to víc si ale toho cením!
Jakmile se však Honza Šisler vrátil na hřiště, tak to bylo mnohem lepší.
Souhlasím, s jeho opětovným návratem se mužstvo okamžitě zvedlo. Přestože se mu v některých zápasech nedařilo podle představ, tak svým charakterem a přístupem mužstvo pozvedl.
Každopádně se vám podařilo výrazně překonat bodový rekord (o 13 bodů – pozn.aut.) a navíc jste po výhře ve Varnsdorfu mohli oslavit i celkové vítězství ve Fotbalové národní lize. Čekal jste minulý rok v červnu na začátku přípravy tak úspěšnou sezónu?
Já v ni samozřejmě věřil. Chtěli jsme postoupit a k tomu vedla cesta přes překonání rekordu. Sami víte, že nikdo z nás po vyrovnání bodového rekordu neslavil, neboť bylo jasné, že k postupu bude potřeba minimálně dalších deset. Nakonec jsme získali 59 bodů a díky lepšímu vzájemnému zápasu se nám podařilo přeskočit Hradec Králové a získat pohár pro vítěze. Byla to skvělá a vítězná tečka ze nejúspěšnější sezónou v historii klubu.
Můžete jmenovat něco, co se naopak během sezóny nepodařilo? Co vás třeba naštvalo či zklamalo?
Na podzim mě mrzí nezvládnutí zápasu na hřišti rezervy Sigmy Olomouc, kde jsme nastoupili po nucené přestávce. To utkání jsme vůbec nezvládli, nedali jsme do toho všechno. Mrzí mě to o to víc, že předtím jsme odehráli perfektní zápasy doma s Opavou nebo Českými Budějovicemi a předváděli jsme jednoznačně nejlepší fotbal za mého působení tady. A na jaře? Možná to, že jsme nedokázali být klidnější a fotbalovější. V některých utkáních nás svazoval strach, přestože zápasy jako s Frýdkem-Místkem, Pardubicemi či s béčkem Sigmy jsme měli pojistit daleko dříve.
Ke konci sezóny jste byl oceněn hráči i trenéry jako třetí nejúspěšnější trenér této sezóny Fotbalové národní ligy. Co to s vámi dělá?
Potěší to, ale je to zásluha klubu a hlavně hráčů. Bez nich by to nešlo.
Před pár dny jste v Karviné prodloužil smlouvu a můžete se soustředit na dovolenou, ale i na případné posily. Nosíte je v hlavě?
Samozřejmě. Obecně můžu zatím říct, že ač jsme daleko od Prahy, tak věřím, že některé hráče sem do Karviné do první ligy přivedeme. Mohlo by to být snazší, ale na druhou stranu ligové mančafty nerady posilují svou konkurenci. Každopádně jsem apeloval na vedení klubu, že by bylo fajn udržet tady ty hráče, kteří ligu vykopali a následně tým adekvátně posílili. Tým měl charakter a nebylo by dobré ho úplně rozprášit.
Předpokládám, že chcete na každém postu posílit.
Ano, přesně tak. V lize to už není o dvanácti hráčích. Bude potřeba rozšířit konkurenci na všech postech.
Těšíte se na prvoligové stadiony?
To je zbytečná otázka, vždyť jsem ligu kopal osmnáct let. Všichni se moc těšíme, rád bych se už do druhé ligy nevrátil (smích). Přeci jen nejvyšší soutěž je úplně něco jiného. U nás ta radost je násobena novým stadionem a lidmi, kteří se stejně jako my už nemůžou dočkat.
Za pár dnů startuje ve Francii EURO. Budete se dívat, případně vycestujete na nějaký zápas?
Ne, budu se věnovat rodině, které hodně dlužím. Euro budu sledovat v klidu v televizi a samozřejmě se začnu chystat na sezónu, potažmo přípravu.
Komu věříte, že zvedne nad hlavu pohár?
Myslím si, že Německo kvůli jejich organizaci hry, kterou mají perfektní. Čechům a Slovákům přeji minimálně postup ze skupiny. To by byl určitě úspěch.