Loňský květen se nezapomenutelně zapsal do poměrně krátké historie Městského fotbalového klubu Karviná - kronika se totiž začala psát až v roce 2003. Parta okolo kapitána Eismanna či trenéra Webera dokázala to, co se před sedmnácti a devatenácti lety podařilo tehdejšímu klubu FC Karviná – postoupit mezi českou elitu do nejvyšší fotbalové soutěže. Současní hráči však hranici úspěchu posunuli ještě dál, protože ligu zachránili, což se v předchozích dvou případech nepovedlo. Navíc se podařilo úspěšně dokončit rekonstrukci Městského stadionu v Karviné-Ráji, čili všechno se perfektně sešlo a Karvinští tak mohli v prvním domácím zápase hrát ve svém zbrusu novém stánku.
Před startem premiérové prvoligové sezóny jste deklaroval, že i přes absenci generálního partnera jste na ligu po ekonomické stránce připraveni. Nakonec se ukázalo, že také po té sportovní. To vás musí ohromně, těšit, že ano?
Těší mě to, samozřejmě. Sice jsme byli některými odborníky pasováni do role jasného sestupujícího, ale tým měl a stále má charakter. Navíc se podařilo udržet a vhodně doplnit kádr z postupové sezóny. Vrátil se také nejslavnější odchovanec brankář Jan Laštůvka, a výsledky přišly – jednadvacet podzimních bodů byl příjemný „nadplán“, který dával do zimní přípravy potřebný klid před náročným jarem.
V jarní části jste si prvoligovou příslušnost pojistili poměrně brzy a navíc jste do poslední chvíle bojovali o umístění v horní polovině tabulky. To jste asi úplně nečekal, mám pravdu?
Ano, protože cílem byla jednoznačně záchrana. Přestože jsme měli po podzimu už zmíněných jednadvacet bodů, tak stále jsme byli nohama pevně na zemi a nechtěli nic podcenit.
Zvláštní kapitolou byli určitě skvělí fanoušci. Jak jste vy osobně vnímal jejich podporu?
Našim fandům patří obrovská poklona a dík. Čtyřikrát vyprodali stadion a během celé sezony dokazovali, jak žijí s týmem a přejí mu úspěch. Vidět to bylo i při výjezdech na stadiony soupeřů, kam mnohdy jeli několik hodin a brali si v práci dovolené či náhradní volna. Podpora během celé sezony byla z jejich strany až neskutečná, což fotbalisté oceňovali při společných pozápasových děkovačkách přímo na trávníku. Věřím, že podobné momenty budeme všichni společně zažívat i v následující sezoně, která ale bude mnohem těžší.
Tým skončil na konečném desátém místě, když nemusel urputně bojovat o záchranu. Na to, že jste v nejvyšší soutěži bojovali bez generálního partnera je to cenné umístění, co říkáte?
Právě proto si moc vážím spolupráce s ostatními sponzory a všemi lidmi, kteří jakýmkoliv způsobem klubu pomáhali. Tímto všem děkuji. Věřím, že jsme je jako klub v této sezoně přesvědčili, že jsme silní a umíme bojovat.
Máte nějaké přání do další sezony?
Hrát stále atraktivní fotbal a přivézt do klubu strategického partnera, který by klub dokázal po finanční i sportovní stránce stabilizovat. Tedy tak, aby se v Karviné pořád chodilo na prvoligový fotbal.