Jak se zrodil váš příchod do klubu?
Byla to rychlovka, doslova ze dne na den. Ozvali se mi z vedení, jestli bych neměl zájem. Nejprve jsem si myslel, že si ze mě někdo dělá srandu. Ale hned druhý den jsem dorazil a domluvili jsme se. Možná mě našli tak brzy i díky tomu, že A-tým v Loukách několikrát v té postupové sezóně trénoval a díky tomu jsem poznal trenéry Webera s Muchou. Asi jsem jim nějak uvízl v hlavě (úsměv).
Velmi zajímavý je fakt, že snad po deseti dnech jste s týmem balili na odlet na soustředění do Turecka, které bylo vůbec prvním v historii klubu. To vám hezky vyšlo, že?
Sešlo se to tak a myslím si, že to tak bylo asi nejlepší. Aspoň jsme se navzájem všichni poznali. Po pracovní stránce jsem přesně věděl, do čeho jdu, jelikož se angažuji v Lokomotivě Louky hrající okresní přebor. Ale samozřejmě v menší míře, profesionální klub v nejvyšší soutěži je jiné kafe.
Předtím jste chodil na druhou ligu? A jak se vám zamlouvá nově zrekonstruovaný stadion?
Snažil jsem se chodit na domácí zápasy, pokud se nekryly s těmi v Loukách. Co se týče stadionu, tak ten je špičkový. Osobně si ani na své pracovní podmínky nemůžu vůbec stěžovat.
Během tohoto půl roku jste měl možnost poznat několik stadionů. Který na vás udělal největší dojem?
Určitě ten v Teplicích, špatná není ani Jihlava, kterou bych přirovnal k nám – takový rodinný stadion. A naopak vůbec se mi nelíbila pražská Juliska, tedy stánek Dukly.
Jaká je přesně pracovní náplň kustoda A-týmu a v kolik třeba přicházíte ráno na stadion?
Když mají hráči trénink dopoledne tak přicházím kolem sedmé, vyzvednu věci z prádelny a připravím jim je na trénink. Potom jsem k ruce, když cokoliv potřebují. Po tréninku to samé v opačném pořadí, rychlý oběd a nanovo. Vždycky také záleží, zda je na programu jeden nebo dva tréninky.
Jakou jste pozoroval atmosféru v kabině během dubna, kdy se výsledkově nedařilo?
Nebyla samozřejmě nejlepší, ale že by nějak extrémně měli kluci hlavy dole, to ne. Na podzim se uhrál slušný bodový základ. K nějakým velkým obavám tedy nebyl důvod. Každopádně je fajn, že kluci ligu zachránili poměrně brzy. Určitě jim pomohly i super výkony z domácích utkání s Plzní a Slavií.
Zastavme se ještě u Lokomotivy Louky. Jak moc jste s tímto malým klubem spjat?
Opravdu hodně! V Loukách jsem kdysi hrával, asi 10 let. Potom jsem kariéru kvůli práci na šachtě přerušil a přestěhoval se do Orlové. V roce 1998 mě tam oslovil Pavel Kotula s tím, jestli bych mu nechtěl pomáhat v Orlové s mládeží – od přípravek po žáky. Od roku 2010 jsem zpět v Loukách, kde jsem byl osloven do výboru. Jelikož to byl můj mateřský klub, tak jsem souhlasil a stal se zároveň vedoucím mužstva. O rok později jsme začali budovat nové mužstvo a já v klubu začal přebírat vlastně všechno - od správcovství, sekání trávy a vše, co se týče kolem mužstva včetně administrativy (smlouvy, přestupy, spravování webu aj.), až po úklid. Prostě všechno. Pět let to nějak šlo, pak jsme se domluvili s paní na úklid přes ÚP, protože už toho na mě bylo moc.
Jak to řešíte od ledna, co jste tady v MFK Karviná?
Vedoucího mužstva dělá můj zástupce, ale různou administrativu a další věci řeším pořád já. Je to časově náročné, takže se to snažím dělat po večerech nebo když je čas. Zatím to celkem jde.
Louky v současné době hrají okresní přebor, tedy nejnižší soutěž. Hrávaly někdy výš?
Klub vznikl v roce 1929 a od konce druhé světové války hrajeme výhradně okresní přebor. V posledních letech reálně uvažujeme o postupu. Letos jsme k němu měli nejblíže, ale těsně to nevyšlo.