Rozhovor s Karlem Kulou (1. část)
Novým asistentem trenéra se stal Karel Kula. Toto jméno netřeba dlouze představovat. Slavný hráč Baníku, 40 – ti násobný reprezentant Československa se upsal zelenobílým barvám. Přinášíme Vám první část rozhovoru.
Máte za sebou první dva tréninky. Co jste z nich dokázal vyčíst?
Kádr se zde dost obměnil. Přišli noví kvalitní hráči jako například Tchuř s Gondou. Uvidíme, co předvedou mladíci z Olomouce a dorostu. Přípravu jsme nezačali nijak zhurta, takže uvidíme v příštím týdnu, jak se nové posily budou jevit. To už budeme v plném zápřahu a navíc je budeme sledovat v zápase s Petrovicemi. Už se na to moc těším. Trénink nikdy nemůže nahradit klasický zápas.
Jaké ambice by si měla klást Karviná před zahájením druhé ligy?
Ambice si můžeme klást až po přípravě. Až budeme vědět, jak na tom jsme. Hráče může například postihnout před začátkem sezóny zranění apod. Chtěli bychom však navázat na poslední zápasy uplynulého ročníku, kdy se Karviné dařilo. Dokázala přehrát Třinec, a vysoko zvítězit v domácím utkání se zachraňující se Čáslaví. Kdybychom měli podobný start, bylo by to optimální.
Ve své kariéře jste trénoval pod vynikajícími kouči, jakými byli například Evžen Hadamaczik, Josef Masopust, Milan Máčala, Jozef Vengloš, či Václav Ježek. V Baníku byl vaším kolegou Karel Večeřa. Převzal jste od těchto vynikajících trenérů nějaké tréninkové metody?
Od každého trenéra jsem si převzal něco. Jako hráč jsem vnímal jejich tréninkové metody a dnes se mi to hodí. A spolupracovat s Karlem Večeřou byla jedna radost. Od něho jsem se naučil strašně moc. Nejenom jak vést tréninky, ale i něco z psychologie, či jak motivovat hráče. Ale to vše nestačí. Trenér musí mít něco v sobě. Musí to být vůdcovský typ. Nějaké základy mu dá i škola. Ale mnoho věcí se nedá naučit při studiu trenérské licence. Naučit se vyhrávat, nebo přijmout porážku, případně být pod tlakem, se dá získat pouze praxí. Proto jsem rád, že jsem mohl vyrůstat pod kouči, které jste vyjmenoval. Byli to Páni trenéři. A od nich jsem okoukal, jak se „dělá“ fotbal.
Trenérskou licenci jste studoval jak s Jiřím Balcárkem, tak s Janem Laslopem a Petrem Gibalou. Je to velké plus, že tito trenéři působí v našem klubu?
Je to obrovská výhoda. Honzu Laslopa znám z působení ve Vítkovicích. A Petra Gibalu jsem poznal v Baníku Ostrava. Oba odvedli ve svých bývalých klubech obrovské penzum práce a je výborné, že nyní pracují v Karviné. Známe se tedy delší dobu a důvěřujeme si. To je velké pozitivum. Nejhorší totiž je, když přijdete trénovat do nějakého klubu, a trenéři dorostu s vámi nekomunikují. A je jedno jestli je to proto, že jsou ambiciózní a berou vás jako konkurenci, nebo si nenechají poradit, jak zlepšit práci s mládeží. Pokud neexistuje komunikace či je jakkoliv pošramocena, potom trpí výchova nových talentů. A právě výchova mladých hráčů je pro mě prioritou. O to se snažím v Českém Těšíně, kde vedu jako předseda sportovní komisi.
Před námi je začátek letní přípravy? Jak bude koncipovaná?
Letní přípravu bych rozdělil na tři fáze. V první fázi se zaměříme na vytrvalost a dynamickou sílu. Budeme běhat a věnovat se intervalovým hrám. Druhá část přípravy bude věnovaná rychlosti. Budeme sice běhat kratší úseky, ale hráči si sáhnou až na dno svých sil. Musíme je připravit na zátěž, která je bude čekat v mistrovských zápasech. S tím jde ruku v ruce i životospráva a regenerace. A v té oproti západní Evropě pokulháváme. V České republice si mnoho hráčů jenom hraje na profesionály. Mít profesionální smlouvu neznamená, že daný hráč je profesionál. Skutečných profesionálů je v našich soutěžích je opravdu málo… V poslední fázi budeme dolaďovat herní nedostatky. Do 3. července bychom chtěli mít poskládaný celý tým, abychom nezapracovávali do kádru každý týden někoho nového. Pro jistotu si necháme nějaké místečko volné. Počkáme si totiž, zda prvoligové kluby nebudou uvolňovat hráče na hostování.
