Trenére, od května jste byl bez angažmá. Chyběl vám už fotbalový kolotoč?
Člověk má zase jiné podněty a není špatné čas od času od fotbalu odejít. Prakticky jsem z fotbalového kolotoče vypadl po šesti letech bez nějaké větší pauzy. Vše jsem si zanalyzoval, byl na to čas. Ale ano, chyběl mi takový ten správný zápasový náboj a adrenalin.

Jak vnímáte fotbalovou Karvinou?
Karvinou jsem vždy vnímal jako těžkého soupeře – po fotbalové i mentální stránce. Velká fotbalovost a výborná divácká kulisa kvůli menšímu útulnému stadionku. A jsou tady i rodinné vazby – mám tady dva bratrance, kteří tu oba mají své rodiny (úsměv).

Hrála roli ve vašem rozhodování i skutečnost, že poměrně dokonale znáte zdejší region?
Ano, mentalita lidí i hráčů v Karviné a Ostravě je podobná. Ale Karviná je přeci jen ještě trošku odskočená, protože tady je spousta zahraničních hráčů. To je to, co mě tady táhlo a nebojím se s nimi pracovat. Po zkušenostech z Polska nebo Brazílie je to pro mě výzva. Vzpomínám si moc dobře, že v jednu chvíli jsem i ve Zlíně měl asi dvanáct cizinců. V kabině bylo devět národností. V tu dobu jsme hráli nejlepší fotbal, vyhráli jsme MOL Cup a zahráli si skupinovou fázi Evropské ligy. Do této chvíle je to největší zlínský úspěch. Chci ale říct, že u mě hrají hráči s aktuálně nejlepší formou. A je jedno, jestli to je Čech, Slovák, Brazilec nebo Polák. Pro mě je důležitý charakter daného hráče, co odevzdá na hřišti a co dokáže zúročit.

V kádru je několik Brazilců. Vy jste v Brazílii působil, takže bude snazší komunikace, přestože oni anglicky rozumí?
Nějaké základy mám – pokyny na hřišti či objednání si v restauraci zvládnu. Abych je ale pochopil, tak jsem měl vždy překladatele. Proč? Protože brazilská mentalita je úplně jiná. Dva roky jsem tam žil, proto se dovedu vcítit do jejich pocitů. Je výborné, že kluci tady mají partnerky a zázemí. To je neskutečně důležité! Mají se o koho opřít a mnohdy je to důležitější než se dokonale domluvit. Vím, o čem mluvím. Pět měsíců jsem tam byl sám… Když se jim člověk věnuje, tak oni vám to na hřišti vrátí.

Takže je to i o důvěře?
Ano, oni důvěřují mně a já jim. Chci ale říct, že tak je to se všemi hráči. Žádnému hráči nechci ublížit a každý hráč si musí místo v základní sestavě zasloužit.

V kabině figuruje řada českých hráčů, které jste vedl v Ostravě a ve Zlíně. Že ano?
Těšil jsem se na ně. Ve Zlíně jsem měl Lukáše Bartošáka a Petra Buchtu, v Baníku Martina Šindeláře a kdysi dávno i v mládeži Michala Papadopulose s Danem Bartlem. To jsou takové moje děti, které už odrostly (smích). Všechno to jsou správní kluci a já jsem moc rád, že tady jsou. Vztahy jsou dobré po sportovní i lidské stránce. Na spolupráci se těším.

Předpokládám, že hlavně o kapitána Michala Papadopulose se budete hodně opírat. Je to tak?
Michal má něco za sebou, prošel toho spoustu. Jeho štace v Polsku byla obrovsky úspěšná a pořád je tam velmi uznávaný hráč. Michal může být spojkou i mezi zahraničními hráči. Právě on by mohl být tou osobou, která přináší do kabiny klid, spolupráci a respekt všech hráčů mezi sebou.

Na čem nejvíce je potřeba v tréninku zapracovat?
Obecně lze říct a hráčům připomenout, že je za námi třetina soutěže. Je potřeba se znovu nastartovat, zklidnit v hlavě a dostat se k výkonům, na které mužstvo určitě má. Co se týče odborné stránky, to bych si nechal pro sebe.

Už jste koukal na rozlosování následujících čtyř kol do další reprezentační přestávky? Na programu jsou zápasy v Olomouci, doma s Baníkem, na Bohemce a doma proti Slovácku.
Díval jsem se. Je krásné, jak to začíná – nejprve Olomouc a potom doma Baník. Budou to velké zápasy a kluci to jistě vnímají úplně stejně. Věřím, že budou vynikající kulisy a snad zápas s Baníkem fanoušci vyprodají.

Bavil jste se s vedením klubu o cílech?
Do konce podzimu chceme odskočit z červených zón. V zimě pak pochopitelně pracovat tak, abychom na to navázali.