Jak hodnotíte roční působení v Ázerbájdžánu?
Tři čtvrtě roku bylo skvělých. Hrál jsem, zdraví sloužilo. Přežil jsem dva trenéry, toho třetího bohužel ne. Stavěl na jiných hráčích a stávalo se, že většina cizinců zůstávala jen na lavičce. Hrával jsem pouze poháry.
Nečekalo se od Něftči víc? Je to jeden z nejtradičnějších ázerbájdžánských klubů, ale postavení v tabulce tomu moc neodpovídalo a asi ani stále neodpovídá. Po podzimu je až páté s čtrnáctibodovou ztrátou na kvalifikaci o EL.
Určitě to neodpovídá klubovým ambicím. Když jsem tam přišel minulý rok v zimě, tak to bylo špatné. Něftči mělo pouze devět bodů. Na jaře jsme se zvedli a v závěru bojovali o Evropskou ligu. Bohužel nám nevyšly poslední tři zápasy. I přesto nakonec bylo hodnocení vedení klubu spíš pozitivní. Začátek této sezóny byl možná ovlivněný nějakými změnami uvnitř klubu a bylo cítit, že trenér už nemá takovou důvěru – po dvou kolech skončil. Další trenér se snažil něco změnit, ale koncem září také skončil. Od příchodu toho třetího už to bylo špatné i se mnou. Mluvil jsem i se sportovním ředitelem a ten mi řekl, že si nový trenér chce dotáhnout své vytipované hráče. To jsem samozřejmě respektoval a věděl, že tam po podzimu končím.
Zvykl jste si tam?
Ano, v Baku se mi líbilo. Kdybych pravidelně hrával, tak bych uvažoval o pokračování. Ale takhle to nešlo.
Vracíte do se do známého prostředí, je to plus?
Nóó, trochu se to tady obměnilo (úsměv). Zatím se spíš rozkoukávám a ostatní pozoruji, protože některé kluky neznám. Rok jsem tu nebyl a musím se zase rychle „přepnout“ a přeorientovat na něco jiného. Třeba na šatnu, kterou jsme v Baku vůbec neměli. Na báze měl každý svůj pokoj, kde se převlékal, sprchoval. Jedinou šatnu, kterou jsme měli, byla ta hodinu před zápasem.
Fanoušci na váš návrat čekali a do jednoho si ho pochvalují. Věří, že velkou měrou pomůžete k záchraně…
To uvidíme, ale cíl je jasný, o tom se ani nemusíme bavit. Ale bude to moc těžké, v minulé sezóně jsme měli po podzimu 21 bodů, teď máme 14 a to je obrovský rozdíl. Navíc rozestupy jsou malé. Jaro nebude jen o fotbalovosti, ale také o hlavě. Bude to zápřah!
Podzimní část jste sledoval?
Jasně, viděl jsem téměř všechno. Přiznám se, že například po zápase na Dukle jsem už neměl chuť to sledovat. A třeba zápas v Ostravě s Baníkem jsem po třiceti minutách radši vypnul.
Uvidí vás fanoušci s číslem 5?
No, asi jo. Pětka byla na startu přípravy po odchodu Davida Lischky volná, tak jsem si ji vzal. Ale nejsem vůbec pověrčivý a je mi jedno, jaké číslo mám na dresu. V Něftči jsem hrával třeba se šestkou.