Honzo, po epizodní minutce s Mladou Boleslaví jste si připsal druhý start v HET lize v karvinském dresu. Tentokrát jste odehrál plnou porci minut. Jak jste se cítil?
V průběhu týdne mi bylo jasné, že půjdu do zápasu. Od zimní přípravy se cítím dobře a čekal jsem na šanci. Ta přišla i kvůli lehčímu zranění Benjamina Čoliće. Na hřišti to bylo v pohodě, i když jsem primárně stoper.
Nejen vás trenér Mucha udržoval v zápasovém rytmu, chodil jste vypomáhat juniorce…
Žádný trénink nenahradí zápas, takže určitě mi pomohlo, že jsem si několikrát zahrál za juniorku.
Plzeň celý zápas tlačila, nedala vám vydechnout. Na hřišti jste se navíc nejvíc potkával s šikovným a rychlým Martinem Zemanem.
To je pravda. Plzeň byla silnější, kvalitnější a měla nespočet gólových situací. Ale vlastně až do poslední minuty musela Plzeň hrát. Až do úplného závěru to bylo otevřené a jen o jediný gól. Mohla se nám v průběhu druhé půle třeba podařit jedna standardní situace a rázem by zápas dostal úplně jiný rozměr. V konečném důsledku už pak bylo jedno, že jsme v nastavení inkasovali podruhé, ale je to samozřejmě škoda.
Nastoupil jste vedle Pavla Dreksy, s kterým se znáte z Olomouce, takže předpokládám, že v ničem nebyl problém. Je to tak?
Přesně. Oba jsme komunikativní, on tedy určitě víc (úsměv). Snažili jsme se komunikovat a řešit vzniklé situace.
Jednou vám tam však trochu zavařil a vy vzápětí Patriku Le Giangovi nepovedenou zpětnou přihrávkou. Co se stalo?
Dreksič mi to přitáhl trochu víc a já jsem to hned z první poslal Patrikovi. Trochu mi míč skočil, ale vyřešil to vysokým odkopem. Asi jsem to měl řešit na dva doteky. Ale to už je teď jedno. Musíme se už soustředit na příští zápas, v tom půjde o hrozně moc. Duklu potřebujeme porazit!