Trenére, po březnovém příchodu jste dostal od vedení klubu jasný úkol – zachránit FORTUNA:LIGU. Povedlo se, takže mise splněna?
Je to přesně tak (úsměv). Byly to nervy, ale úkol zněl jasně – nechat pod sebou Duklu a přes baráž se zachránit. Každý pro to dělal maximum a nemám teď na mysli jen hráče, ale všechny lidi z klubu. Vytvářeli nám podmínky pro to, abychom to zvládli. Za to jim patří nejen můj dík.

V barážové odvetě na půdě Jihlavy vám vyšly perfektně střídání. Ba Loua s Faškem jste poslal na hřiště až po přestávce a právě oni dva se podíleli na klíčovém gólu. Zamýšleli jste, že Ba Loua přijde do hry v průběhu jako žolík?
Adriel měl zdravotní problémy, moc jsem si sice přál, aby hrál od začátku, ale nešlo to. Každopádně jsem chtěl jít do barážového dvojutkání v nejsilnější možné sestavě, jenže ze zdravotních důvodů to nebylo možné. Víte, že chyběli Dreksa, Moravec, Ba Loua nastoupil do druhého poločasu a například Záhumenský měl svatbu. I přes nepříznivý vývoj jsem věřil, že máme takovou individuální kvalitu, že to zvládneme. Po jejich příchodu, který Michal Faško korunoval gólem, jsme se zvedli – to bylo evidentní.

Zaregistroval jste už před startem baráže jakousi frustrovanost z jihlavské strany?
Především mě zarazila obrovská nevraživost na stadionu. Hlasatel, který by měl být nestranný, negativně hecoval fanoušky, vykřikoval něco o nevyřízených účtech s naším klubem i mojí osobou a to dost arogantním způsobem. Ve fotbale jsem toho zažil hodně, ale toto ještě ne!

Ještě jednu otázku ke zdravotním problémům mi dovolte. Zažil jste někdy takový lazaret?
Takový je holt fotbal, stává se to. Byl jsem z toho špatný a nespal jsem moc dobře. Mezi prvním a druhým utkáním baráže jsem měl několik bezesných nocí, to přiznávám. Ale klobouk dolů například před Oliverem Putyerou, který do té doby odehrál za A-tým pouze jeden zápas a to ještě v poledním zápase nadstavby na Slovácku, kde o nic nešlo. Velmi dobře se zhostil svého úkolu na levém beku Benjamin Čolić, který to měl přes nohu. Strašně těžké to měli stopeři, málokdo věděl, že Milan Rundić měl velké problémy s kotníkem. Před odvetou jsme vůbec nevěděli, jestli nastoupí. Milan ovšem ukázal srdce a charakter.

V pondělí jste se s vedením klubu domluvil na nové smlouvě. Bylo to rychlé jednání?
Trvalo to asi minutu. Dohodli jsme se opravdu rychle. Karviná je rodinný klub a cítím, že si tady všichni váží hrát nejvyšší soutěž. V neposlední řadě cítím z fanoušků podporu, jde o fenomenální harmonii mezi námi. Jasně, všechny zápasy se nepovedly, ale to se stává. Za všechno jim děkuji a jsem rád, že se budeme dál potkávat.

Jaká byla spolupráce s realizačním týmem?
Perfektní, chci všem poděkovat. Zvlášť Marku Bielanovi, Braňovi Rzeszotovi a masérovi Pavlu Kocichovi. Pavel odvedl skvělou práci, každý den mi poctivě dával zpětný report o zdravotním stavu. Dost jsem mu nakládal, protože jsem po něm chtěl pochopitelně jen dobré zprávy. Každé ráno mi po jeho plachém úsměvu bylo všechno jasné (smích). I to se odráží na celkové atmosféře. Když jsem tady v polovině března přicházel, tak na všech ležela neskutečná depka. Jsem rád, že jsme se všichni nakopli a všechno dobře dopadlo.  

Hráčům jste dal čtrnáctidenní volno a znovu se sejdete v pondělí 17. června. Víc jste asi nemohl dát, když sezóna startuje během druhé červencového víkendu, že ano?
Všichni si zasloužíme volno. Kluci šli až na dno fyzických a psychických sil. Dovolená je důležitá, ale nás z realizačního týmu čeká ještě další tvrdá práce. Musíme dát dohromady tak silný tým, který se vyhne starostem se záchranou. Rozhodně máme co dělat. 

Ani krátké volno neplánujete?
Ale ano. I trenéři se potřebují, jak já říkám, „vypnout ze zásuvky“ a znovu se nabít. Vezmu ženu a pejska a odpočineme si. Navíc přiletí dcera z New Yorku, která nám rovněž držela z USA palce.