Lubo, bylo patrné, že úplný začátek utkání vám příliš nevyšel. Potom jste však v rozmezí šesti minut vstřelili dva góly. Čím to?
No začátek nám opravdu nevyšel, ale pak to skvěle trefil Lukáš Budínský a uklidnili jsme se. To byl ten pozitivní impuls. Bohužel jsme si zápas sami zkomplikovali, když Třinec snížil. I tak jsme se snažili o naší kombinační hru, přestože terén byl hodně těžký. Chtěli jsme se s podzimem před vlastními fanoušky rozloučit vítězstvím.
To se nakonec povedlo a vy jste k tomu výrazně přispěl dvěma góly.
Tak ano. O to je to samozřejmě příjemnější (úsměv).
Dvěma zásahy jste se vyšvihl společně s Folprechtem z Viktorky Žižkov do čela tabulky střelců celé ligy a v minisouboji s Lukášem Budínským máte o jednu branku navrch. Dá se říct, že jste celý podzim soutěžili mezi sebou?
Nějak zvlášť jsem to nevnímal. Byl bych spokojený, i kdyby to bylo naopak. Ale myslím, že podzim se mně osobně, ale i týmu vydařil. Máme 27 bodů, ale klidně jich mohlo být o pár víc. Z osobního hlediska nebyl začátek nic moc, ale postupem času to bylo čím dál lepší.
Hecovali jste se mezi sebou?
Jasně, to k tomu patří. Vybavím si třeba okamžik z Frýdku-Místku, kde dal dva góly. Když jsme se radovali z gólů, tak na mě houkl, že mě má. Po svém druhém gólu do třinecké sítě jsem si na to vzpomněl, ale nechal jsem to být a neříkal Bůďovi radši nic (úsměv).
Nejen v tomto zápase bylo vidět, že jste si spolu fotbalově sedli.
Je to pravda, protože Lukáš je velmi fotbalový. Ale celkově máme dobrý tým a na hřišti si z celkového pohledu rozumíme.
Vrátil jste se po jednozápasové absenci. Na první pohled to vypadalo, že jste v pohodě. Co vám bylo?
Měl jsem problémy s třísly. Kvůli tomu jsem musel vynechat poslední dva venkovní zápasy ve Znojmě a v Ústí. Chtělo to hlavně klid. Navíc moje mamka je rehabilitační sestra, takže ta mi s procedurami velmi pomohla a chtěl bych jí za to moc poděkovat. Nesmím zapomenout ani na našeho fyzioterapeuta Pavla Kocicha. Také odvedl dobrou práci. Teď bude čas na plné zotavení.