Martine, Třinec hodně kousal. Možná se tu představil nejlepší tým v dosavadním průběhu podzimu. Jak jste zápas viděl vy?
Nešla nám příliš kombinace, zkazili jsme hodně přihrávek. Na druhou stranu jsme to nahradili bojovností, což slavilo úspěch a naštěstí zápas dovedli do vítězného konce. Třinec nás hodně překvapil tím, že chodil ve spoustě hráčů dopředu a byl aktivní. To jsme nečekali, ale bylo to od nich sympatické.
Věřili jste po vyrovnávacím gólu, že ještě zápas dovedete do vítězného konce? Přeci jenom kromě velké šance Vladimíra Mišinského jste toho ve druhé půli moc neměli.
Je hodně deprimující dostat gól na 1:1 deset minut před koncem. Ale bylo vidět, že jsme makali dál a chtěli dát ten rozdílový gól.
Nastoupil jste možná trochu překvapivě vedle Michala Gondy v záloze a Jakub Hottek se stáhl na pozici levého beka. Fanoušci vás spíš mohli vídat na stoperské dvojici nebo na krajích obrany. Vnímáte nějaký rozdíl?
Je mi celkem jedno, kde nastoupím. Lépe se cítím v obraně, ale ani defenzivní štít mi nedělá problém.
Ze zápasu jste si odnesl také monokl na levém oku. Co přesně se v inkriminovaný okamžik stalo?
Po nákopu od gólmana jsem šel do hlavičkového souboje, aby do něj nemuseli stopeři. Ale bohužel na mě šli dva soupeřovi hráči a jeden z nich mě trefil hlavou do oka. Takže nic příjemného, ale nemělo by to být naštěstí nic vážného.
V posledních utkáních pravidelně nastupujete v základní sestavě. To vás musí těšit, ne?
Doufám, že se v ní udržím. Naneštěstí pro spoluhráče to tak vyšlo, protože mi pomohly jejich zdravotní problémy. Mihailo Jovanovič se zranil ve Vlašimi a před domácím zápasem se Zlínem nebylo dobře Richardu Vaňkovi, a tak padla volba na mě.
Pozice defenzivního záložníka váš úplně obvyklý post není, ale vyrovnáváte se s tím dobře. Máte z toho dobrý pocit?
Tak úplně nové to pro mě není, protože pár zápasů za Opavu jsem na této pozici už odehrál.