Matěji, na gólovou radost jste čekal od konce května, kdy jste se trefil v Sokolově. Od té doby, lidově řečeno, ani ťuk. Navíc gól z vaší kopačky přišel, takřka jako obvykle, na soupeřově hřišti.
Konečně mi to tam spadlo, zaplaťpánbůh za to! V přípravě se mi nevedlo, takže jsem moc rád, že se mi to podařilo zlomit a definitivně rozhodnout o našem vítězství.
Poprvé po čtyřech letech jste vyhráli na třineckém trávníku. Věděl jste o tom? Jaký to byl vůbec zápas?
Já moc na statistiky nejsem, takže nevěděl. Zápas byl hodně náročný, hrálo se deset na deset. Možná i z toho jsem těžil před třetím gólem. Byl jsem čerstvý a obránci Třince už možná byli malinko unavení (úsměv).
Byl tím klíčem k úspěchu zkrat domácího Lisického, který musel po druhé žluté kartě krátce před přestávkou ze hřiště?
Jednoznačně. Počet hráčů na hřišti se vyrovnal a pak bylo vidět, že máme převahu. Výhru jsme si zasloužili.
Takže remíza s Mostem je definitivně zapomenuta?
Je, ale tuto výhru musíme bezpodmínečně potvrdit doma proti nováčkovi z Kolína. Nemůžeme si dovolit jakýkoliv výpadek. Musíme se udržet na vítězné vlně, kterou jsme tady v Třinci nastartovali.
Pomohla vám i podpora fanoušků, kteří do Třince dorazili?
No samozřejmě. Musím jim poděkovat. Vytvořili bezvadnou atmosféru, která mě osobně velmi mile potěšila. Děkujeme jim, protože celý zápas nás poctivě hnali za výhrou a ta přišla. Byli fakt výborní!