ROZHOVOR Z BULLETINU - Adam a Dávid Krčíkovi
Pánové, jak si užíváte společné angažmá v Karviné?
Dávid: Velice! Už jsme spolu hrávali v Liptovském Mikuláši a je to fajn. Navíc nastupujeme vedle sebe, jsme na sebe zvyklí, jsou mezi námi i automatismy.
Adam: To můžu potvrdit. Nemysleli jsme si, že si ještě někdy spolu zahrajeme v jednom týmu (úsměv). Je to fajn, užíváme si to a hlavně chceme být oba prospěšní pro celý tým.
Adam podepsal smlouvu dřív. V plánu tedy nebylo, že budete hrát oba za Karvinou, že?
D: Ne, to vůbec ne. Mně se Karviná ozvala vlastně až na poslední chvíli. A rád jsem nabídku přijal.
Bydlíte spolu, nebo každý máte svůj byt?
D: Zatím bydlíme spolu, ale brzy se to změní. Adamovi přijede přítelkyně, která studuje v Olomouci, takže bude na čase se rozdělit, aby také měli soukromí (úsměv).
Kdo se stará o domácnost?
D: O to se dělíme. Ale já dělám tu podřadnou práci, třeba umývám nádobí (smích). Adam vaří a musím říct, že dobře.
Jako Masterchef?
A: To zase ne. Spíš klasiku – kuřecí maso, rýži, brambory, nějaké těstoviny. Prostě nic komplikovaného.
Rodina se už za vámi byla v Karviné podívat?
A: Ano, rodiče byli na prvním domácím zápase s Vlašimí a budou jezdit i na další utkání. Podporují nás a fandí celý život.
D: Líbilo se jim tady. Byli překvapení z atmosféry a celkově ze stadionu. Fandilo se po celý zápas, líbili se jim naši skalní fanoušci, ultras byli skvělí. Chválili si to!
S českým fotbalem už máte zkušenosti. Ty, Adame, jsi hrával za Znojmo, Dávid na jaře za Jihlavu. Pozorujete rozdíl mezi Českem a Slovenskem, a teď nemyslím po fotbalové stránce, ale spíš životní.
D: To jsou minimální rozdíly.
A: V obchodě pořád přepočítávám ceny (smích). Vidím koruny, tak v hlavě už počítám kolik je to eur. Ceny jsou v obou státech podobné, ale pamatuji si, že čtyři pět let nazpátek ve Znojmě bylo u vás levněji. Aktuálně se mi zdá, že cenové rozdíly jsou zanedbatelné.
D: Já teda nepřepočítávám, už jsem si za ten půlrok v Jihlavě zvykl (smích).
A: Eurem platíme na Slovensku už třináctým rokem, takže v hlavě to máme nastavené tak, že jakoukoliv měnu hned přepočítáváme. Myslím, že Češi to dělají taktéž, když přijedou kamkoliv do zahraničí.
Pojďme k dnešnímu zápasu. Dávide, jak se těšíš na duel s Vysočinou?
D: Hodně se těším. Po podpisu smlouvy mi v hlavě hned naskočilo, že budeme hrát brzy proti Jihlavě. A pozor – nebude to snadné. Je to jedno z mála mužstev, které chce hrát fotbal. Jejich dosavadních sedm bodů mě proto ani nepřekvapuje a mají je zaslouženě.
Takže dvě venkovní výhry nebudou náhoda?
D: Myslím, že ne. Ale my jim to dnes překazíme. Několik hráčů sice odešlo, ale kostra týmu zůstala, což je vždy důležité. Lídři jsou jasní, Lukáš Zoubele a Matúš Lacko. A kolem nich jsou mladí, šikovní a běhaví kluci.
Asi se shodneme, že oproti zápasu v Příbrami se musíme zlepšit, že ano?
A: Stoprocentně. Výkon nebyl dobrý a ani sám se sebou jsem nebyl spokojený. Musíme zabrat, aby i předváděná hra byla lepší.
Váš bývalý klub Liptovský Mikuláš má za sebou pět zápasů a stále čeká na výhru. Sledujete výsledky Tatranu?
A: Jasně, že ano – s hráči jsem i v kontaktu. Měli těžší los, naposledy prohráli 1:5 se Slovanem Bratislava. Na druhou stranu je tam nový trenér, který po hráčích vyžaduje něco jiného, takže se s tím hráči teprve sžívají. Ale myslím si, že je škoda těch utkání, ve kterých pouze remizovali. Klidně mohli mít o čtyři body víc.
Má klub na první šestku?
A: Asi ne. V minulé sezóně jsme měli silnější kádr a byli jsme na hraně. Ale fandím jim, ať jsou co nejvýše. Ti hráči si to zaslouží.
D: Adam to řekl přesně. Víc k tomu není co dodat.
V kolika letech jste začali s fotbalem?
A: Já začal v pěti nebo šesti letech s o rok staršími. A Dávid začal hrát fotbal díky mně. Chodil se dívat na tréninky.
D: Je pravdou, že u mě to bylo trochu specifické. Se svojí věkovou kategorií jsem začal trénovat asi až v deseti letech. Předtím jsem hrával tady s bráchou, s klukama o čtyři roky staršími. Pouze jsem s nimi trénoval, zápasy jsem nehrával. Maximálně nějaké zimní nebo letní turnaje.
Vždycky jste byli obránci?
D: Né, byl jsem střední záložník. Tři a půl roku jsem stoper.
A: Já hrával většinou kraje, někdy i střed.
D: Nemám vyloženě oblíbené mužstvo, ale fandím Manchesteru City. Líbí se mi, jak se prezentují. Rukopis trenéra Guardioly tam je jasný.
A: Také nemám konkrétně žádný klub extra oblíbený. V Německu se rád podívám na Borussii Dortmund, v Itálii zase na Inter Milán. A samozřejmě se dobře dívá i na již zmiňovaný Manchester City, ale třeba i na Liverpool.


ROZHOVOR Z BULLETINU - Michal Papadopulos
Veliký profesionál se definitivně loučí. Stylově před vyprodaným stadionem se s ním klub jako s hráčem rozloučí. Ovšem Michal Papadopulos v klubu působí dál – jako trenér útočníků. Nejen o tom, ale i o bohaté kariéře, kterou by mu mohl leckdo závidět, hovořil v bulletinovém rozhovoru.

Martin Zedníček: Všechno už dělám naplno, pauza byla dlouhá!
Po necelých jedenácti měsících znovu navlékl dres a vyběhl na trávník. Martin Zedníček je po těžkém zranění kolene zpátky! Od začátku října si znovu užívá zápasový rytmus - zatím v třetiligovém béčku.

ROZHOVOR Z BULLETINU - Juraj Jarábek
Pohodové povídání s trenérem Jurajem Jarábkem především o jeho dalších štacích po odvolání z lavičky MFK v březnu 2021. Pochválil také našeho odchovance Ondřeje Lingra za obrovský herní progres.

ROZHOVOR Z BULLETINU - Matej Čurma
Majitel dvou Slovnaft Cupů se Spartakem Trnava dosáhl s tímto klubem i na dvě třetí místa v lize, stejně tak s Ružomberkem, kam přišel už ve čtrnácti letech. Slovák Matej Čurma v rozhovoru vypráví třeba o českých trenérech, kteří jej vedli právě pod Čebraťom. A v Trnavě se setkal v jedné kabině i se svým vzorem Martinem Škrtělem…