30. září 2020

ROZHOVOR Z BULLETINU - Filip Twardzik

Univerzál (spíš ale stoper) Filip Twardzik v rozhovoru vypráví o fotbale ve Skotsku i Anglii – životním stylu na Ostrovech, anebo i o tom, proč jezdí v autě s volantem na pravé straně...

Filipe, máte hodně zajímavý fotbalový životopis – hrál jste například v Německu, Skotsku, Anglii. Kde vám to vyhovovalo ze všeho nejvíc?
Nejvíc mi pomohlo v kariéře Skotsko. Spolu s bráchou jsme v šestnácti letech začínali v devatenáctce Celticu. Byla to ohromná škola oproti třeba Německu, kde to bylo víc o taktice. Ve Skotsku to bylo hodně o síle, to mi pomohlo.

Co anglický Bolton?
Po odchodu trenéra, který mě trénoval v Celticu, právě do Boltonu, to bylo ve Skotsku složité. Nový trenér se hodně díval na zápasové vytížení. Bohužel jsem měl vážnější zranění s třísly, nehrál jsem čtrnáct měsíců. Do Anglie jsem zamířil právě kvůli trenérovi, ale bylo to tam složité ve více věcech – klub měl finanční problémy a celkově to nebylo ono. Šanci nakonec dostávali zkušenější borci a trenér mi už jen opakoval, že moje šance určitě přijde…

Měl jste po angažmá v Celticu i jinou nabídku nebo Bolton byl jediným zájemcem?
Mohl jsem jít do Dunajské Stredy. Ale ze Slovenska je hodně těžké se vrátit na Ostrovy, proto jsem se rozhodl kývnout na nabídku už zmíněného Boltonu s trenérem, který mi věřil a znal mě.

Je velký rozdíl mezi skotským a anglickým fotbalem?
V Celticu to bylo o balónu u nohy, hrálo se takřka pořád s ním – Celtic je velký pojem. V Boltonu to bylo víc silové a každý mohl porazit každého. Myslím si, že i Michal Papadopulos může potvrdit, že druhá anglická liga je náročnější a silovější než Premier League.

Musel jste se hodně přizpůsobovat životnímu stylu na Ostrovech?
Zpočátku ano. Třeba stravování bylo úplně jiné, než na co jsem byl zvyklý. Typické těžké anglické snídaně jsem například nemusel, ale zvykl jsem si (smích). S bráchou dvojčetem nám strašně pomohlo, že naše máma tam byla prvního půlroku s námi a pomáhala nám.

Jak kvalitně jste jazykově vybavený?
Mám za sebou německou školu, takže němčina bez problémů. Co se týče angličtiny, tak ta je ve Skotsku hrozně těžká. Mluví svojí řečí a strašně rychle – trvalo mi téměř dva měsíce, než jsem si zvykl a pochopil, co po mně kdo chce (úsměv). Takže němčina, angličtina. O češtině a slovenštině se samozřejmě ani nebavím.

Zaujalo mě, že jezdíte v autě s volantem na pravé straně. Jak těžké se bylo tomu přizpůsobit?
Moc ne, protože jsem v Anglii dělal řidičák (smích). Když jsem si tam kupoval auto, tak se mě ptali, na kterou stranu chci volant. Nijak jsem to nehrotil a nechal si volant vpravo. Je to o zvyku, nedělá mi problém řídit na pravé ani levé straně.

Zmínil jste bratra, vaše dvojče. Kde momentálně působí?
Mám ještě dva bráchy, ale moje dvojče Patrik hraje čtvrtou ligu v Německu. Starší brácha Daniel je momentálně po operaci kolene, ale je také v Německu ve čtvrté lize.

Kolikrát do roka se rodina Twardziků potká hezky pohromadě?
Kvůli koronaviru je to teď složitější. I kdyby ovšem korona nebyla, tak zhruba dvakrát ročně se snažíme potkat a být spolu. Jinak samozřejmě jsme pořád v kontaktu přes telefon.

V létě jste dorazil z Ružomberku a údajně jste dal MFK přednost před týmem z Ekstraklasy…
…je to tak. Velký dojem na mě udělal trenér Jarábek, který mi volal každý den. Vyptával se, jak to se mnou vypadá, jestli už jsem někde podepsal. Jasně mi řekl, proč chce, abych přišel do Karviné. Kdysi tady hrával i táta, i to hrálo trošku roli. Chci jít trochu v jeho stopách.