Jirko, prožíváte momentálně nejpříjemnější období své kariéry?
Stoprocentně ano – chytám ligu v mateřském klubu, mám odchytaných devět zápasů. Vždycky to byl můj cíl a sen. Jsem za takovou šanci vděčný a užívám si to. Před pár měsíci jsem měl pochybnosti a byl na vážkách, zda to vůbec někdy přijde. Super ještě bylo období v dorostenecké lize, kdy jsme skončili třetí. Ale to se s tímhle nedá asi moc srovnávat.

Přitom po zimním návratu z Třince jste figuroval jako trojka…
…no, to bylo zajímavé (smích). V Třinci jsem byl společně s Martinem Pastornickým a před posledním podzimním kolem jsme věděli, že jeden z nás dvou se vrátí, ovšem netušili jsme, kdo to bude. Nakonec jsem se vrátil já, i když jsem věděl, že tady jsou Péťa Bolek s Vláďou Neumanem. Zároveň jsem si pořád opakoval, že by šance mohla přijít, nemoc COVID-19 je nevyzpytatelná. Nakonec ta šance přišla poměrně brzy, s tím jsem fakt nepočítal. Kdyby mi ale někdo v zimě řekl, že tady odchytám do začátku května devět zápasů, tak bych si poklepal na čelo.

Připsal jste si už také jedno čisté konto, navíc v důležitém zápase s Českými Budějovicemi. Dobré načasování?
Bohužel jenom jednu. Jsem za ni samozřejmě rád, ale kdyby byla dvě nebo tři čistá konta, tak bych byl spokojenější. Ale na prvním místě je tým! Zároveň věřím, že nuly budou přibývat (lehký úsměv).

Do brány jste však mohl ještě dřív.
To je pravda, v závěru lednového zápasu se Slavií dostal Bolčus červenou kartu, ale bohužel už jsme měli vystřídáno. V první moment mě to štvalo, ale bohužel – nešlo to. Zůstal jsem na lavičce a do brány šel na dvacet vteřin Marek Janečka. Zvládl to a teď si ze mě dělá srandu, že vychytal proti Slavii čisté konto a až se to podaří i mně, tak se spolu zase můžeme bavit (smích).

Je pravděpodobné, že si ale zachytáte na půdě Slavie, v Sinobo Stadium se představíte příští týden. Těšíte se?
Bylo by to skvělé, uvidíme. Slavia už je mistr, přesto Plzeň přejeli neskutečným způsobem. Strašně se těším, ale to asi každý. Slavia je pojem, úspěšně reprezentuje náš fotbal v Lize mistrů i Evropské lize. Má krásný velký stadion, na kterém už budou fanoušci. Já mám ovšem další motivaci, protože Ondra Lingr je můj největší kamarád. Doufám, že mu ten titul trošku znepříjemníme a překvapíme je (úsměv).

Proběhne nějaké hecování a přijdou na řadu třeba i sázky?
Určitě jo, o tom jsem přesvědčený! Minulý týden jsme se potkali, my měli před zápasem s Pardubicemi a oni před Plzní. Říkal mi, že už trénuje penalty. Tak jsem mu odpověděl, že může trénovat, jak chce. A ten gól, co dal Nice? Na to mu říkám, že takové střely hlavičkuju (smích). Takže hecujeme se!

Na stadiony se vrátili fanoušci. Vnímal jste tu hrstku v Ďolíčku?
Jasně, i když lidí bylo málo. Ale to je tím, že Pardubice hrají na stadionu Bohemians Praha 1905. Bylo fajn je během zápasu slyšet, a přestože jich tam bylo kolem 150, tak jsme je vnímali a byli jsme za ně rádi. Konečně! Už se těším na dnešní zápas, našich fanoušků bude na stadionu určitě víc.

Poslední rok a půl jste hostoval ve dvou klubech – nejprve v třetiligovém Frýdku-Místku, poté v druholigovém Třinci. Pomohla vám ta angažmá?
Ověřil jsem si a zažil, jak to chodí jinde. Shodou okolností, kam jsem přišel, tam se měnil trenér. Takže jsem zažil třeba Martina Pulpita, Svatopluka Habance nebo Franze Straku (úsměv). První půlrok ve Frýdku byl fajn, tvořil jsem dvojici s Michalem Bártou a v bráně jsme se prostřídali. Vychytal jsem asi šest nul z osmi nebo devíti zápasů a jako bonus jsem měl tu možnost chytat proti Karviné utkání MOL Cupu – to bylo v srpnu 2019. Musím říct, že ten půlrok mi hodně pomohl, nakoukl jsem do mužského fotbalu a nemůžu si stěžovat. Měl jsem zůstat i v jarní části minulé sezóny, jenže zasáhl koronavirus, soutěže se přerušily, já se vrátil tady do Karviné a byl jsem v tréninkovém procesu.

Pak už přišla nabídka z Třince. Je to tak?
Čekalo se, co bude a ozval se Třinec. Bral jsem to jako dobrou příležitost. Jenže během chvíle jsem dvakrát onemocněl, Třinec nevěděl, co bude a musel řešit dalšího gólmana. A tak tam přišel Pasta, který šel do brány. Týmu se moc nedařilo, skončil pan Habanec a přišel Franz Straka. Chleba se lámal v zápase na Žižkově, kdybychom ho nezvládli, tak by asi přišel nový impulz – šel bych příště do brány. Ale ten zápas jsme v Praze vyhráli, chytili jsme se a nakonec tedy nebyl důvod něco měnit. A dál už to znáte, mluvil jsem o tom na začátku.

Je pro gólmana velký, nebo až zásadní rozdíl chytat ve třetí nebo první lize?
Sami trenéři říkají, hlavně že gólman chytá. Rozdíl nějaký asi bude, i když asi ne zásadní. Ale určitě v rychlosti a kvalitě zakončení rozdíl bude.