Jirko, jak se rodák ze severočeského Mostu ocitne na druhé straně republiky?
Postupnými kroky přes Liberec a Mladou Boleslav. Aktuálně jsem už tady ve Slezsku pět a půl roku.Do Ostravy jsem se dostal i kvůli Milanu Barošovi, s kterým jsem hrával právě za Boleslav. V té době měl Baník záchranářské starosti, byl tam nový majitel pan Brabec a Milan mě poprosil, abych šel pomoct. Po konci v Baníku jsme se jako rodina nechtěli stěhovat zpátky do Čech. Roli v tom mimo jiné hrála i dcera, která v Ostravě chodí do školy a dělá krasobruslení. Momentálně nás nic netáhne pryč.

Nějaké předsudky nebo obavy ze stěhování do Moravskoslezského kraje jsi tehdy neměl?
Vůbec ne. Já jsem nad tím takhle nepřemýšlel, přišel jsem tu hrát fotbal. A běžnému životu se dá přizpůsobit, aspoň tedy já s tím nemám vůbec problém a neřešil jsem to.

Kdo je tvým největším pojítkem tady v Karviné?
Určitě Jarda Svozil. Všechno mi ukazuje a je to pro mě jednodušší.

Máš za sebou první zápas v karvinském dresu – před reprezentační přestávkou jsi v základní sestavě nastoupil se spoluhráči v Edenu proti Slavii. Jak jej zpětně hodnotíš?
Asi bych si na rozjezd v novém angažmá dokázal představit jiného soupeře (úsměv). Ale na rovinu říkám, že se musíme soustředit na jiné zápasy než ty se Slavií nebo Spartou. Tyhle týmy náš převyšují. Pro nás bude důležitý dnešní zápas s Teplicemi. Chystali jsme se na něho přes reprezentační pauzu a na domácí půdě jej musíme zvládnout.

Mimochodem dojíždíš baníkovským autem…
…no jo. Je to asi zvláštní parkovat u karvinského stadionu baníkovským autem. Ale jsme domluvení, že si jej můžu na dojíždění nechat. Snad mi ho nikdo nezničí (smích).

Máš mistrovský titul s Libercem a dvě vítězství v poháru – s Libercem a Mladou Boleslaví. Ligový titul je asi nejvíc, že ano?
Je to tak! Navíc z Liberce jsem se dostal i do reprezentace a zahrál si tam i skupinu Evropské ligy. Po fotbalové stránce je Slovan Liberec mojí nejúspěšnější štací.

Skupinová fáze Evropské ligy je asi zážitek, co?
Hlavně zápasy se Sevillou, která v ten rok nevyhrála pouze zápasy s námi a celkově EL vyhrála, byly zážitkem. To bylo fakt nejvíc, oba zápasy jsme s nimi remizovali 1:1. Také si vybavuji, že na mě hrál José Antonio Reyes. To bylo něco neskutečného, vždyť já toho borce vídával pouze v televizi a pak si ze mě vyloženě dělal srandu na hřišti (úsměv).

Měli jste i na dosah postup přes nizozemský AZ Alkmaar do osmifinále.
Sahali jsme po postupu, to je pravda. Ale nakonec to nevyšlo. Byly to krásné chvíle.

Žil Liberec pohárovou Evropou?
Asi tím fanoušci žili víc než v Jablonci. Ale tím, že v Liberci jsou hokejoví Bílí tygři, tak je to tam rozdělené. Někdy se stávalo, že se utkání kryla, ale na Evropskou ligu lidé chodili a povzbuzovali nás. Myslím si ale, že na Sevillu nebylo vyprodáno, což je za mě obrovská škoda.

K zahození není ani jeden reprezentační start.
To bezpochyby. Trenér Vrba mi dal šanci v přátelském utkání proti Rakousku. Beru to jako odměnu. Vzpomínám si, že už jsem měl zaplacenou dovolenou a přišla pozvánka. Tak hned po srazu jsem uháněl na letiště (úsměv). Ale klidně bych dovolenou obětoval, protože si myslím, že dres národního týmu chce obléknout každý fotbalista. Pro mě to byla velká čest, i když se jednalo pouze o přátelské utkání, které jsme na víc 1:2 prohráli.

Jak často slýcháváš, jako mostecký rodák, hlášku Dycky Most!?
No jéjé, samozřejmě (smích). Honza Laštůvka s Milanem Barošem mi říkali Luďane podle hlavního hrdiny – klasický vekslák z Mostu. Tím jsem si tedy prošel. Seriál se povedl, nasmál jsem se. Ale určitě to v Mostě není přesně takové, jak bylo vylíčeno v seriálu. Bylo moc fajn vidět v televizi známá místa z rodného města. Přesně jsem věděl, kde se co natáčelo (úsměv).

V Mostě i bydlíš?
Ne. Trvalé bydliště mám v Liberci, který je hezčí než Most a je tam i více vyžití. Ale momentálně bydlím v Ostravě.

Jak často se dostaneš domů?
Málo – dvakrát nebo třikrát do roka. Ale vánoční svátky trávím u rodičů v Mostě, kam se opravdu podívám jednou za rok.