Lukáši, v posledních zápasech nechybíte v základní sestavě. Jste tedy stoprocentně zdravý?
Musím to zaklepat, ano jsem. Cítím se konečně dobře. Po zápase s Pardubicemi jsem se lehce zranil, ale fyzioterapeuti odvedli výbornou práci. Poměrně rychle mě dali do pořádku a vynechal jsem pouze první lednový zápas na Slovácku. Momentálně je všechno v pořádku a doufám, že zůstanu zdravý. 

Jak vůbec hodnotíte první zápasy v roce 2021?
Když je budu hodnotit po osobní stránce, tak mi vyšel zápas v Teplicích, a už předtím jsem proti Slavii připravil penaltu. Naopak poslední dva zápasy jsem mohl určitě zahrát lépe. Ale nejdůležitější je, že se nám podařilo zvládnout domácí zápas s Opavou. Věřím, že nás ta domácí výhra nakopla a povede se nám zdolat i Liberec. 

Upřímně řečeno, Liberec bude těžším soupeřem, než byla Opava.
To určitě ano. V mých očích je Liberec špička druhého „českého sledu“ spolu s Jabloncem. Top česká trojka je jasná – Slavia, Plzeň, Sparta. Nebude to snadný zápas, ale tuto sezónu jsme všem ukázali a dokázali, že umíme hrát s každým soupeřem. 

Působil jste ve Švýcarsku, Polsku, na Slovensku a v Česku. Porovnejte, prosím, úroveň nejvyšších soutěží v těchto zemích.
Ve Švýcarsku se hraje podobným stylem jako tady v Česku, ale asi tam padá víc gólů. Před čtyřmi lety, kdy jsem tam byl já, tak tam bylo poměrně dost přeplacených hráčů. Například dali dost gólů v německé Bundeslize a šli si potom vydělat právě do Švýcarska. Ale celkově v těchto soutěžích zásadnější rozdíl nevidím. 

Která z nich je ve vašich očích nejlepší a proč?
Asi polská Ekstraklasa. Fanouškovské zázemí a celková propagace fotbalu v Polsku je na vysoké úrovni.

Jak vzpomínáte na angažmá v Piastu Gliwice, kde jste se potkal s Michalem Papadopulosem?
Do Gliwic jsem přišel za trenéra Látala, který nyní trénuje Sigmu Olomouc – vyhlédl si mě na krátké hostování do konce sezóny, protože ve švýcarském Sionu už jsem nechtěl pokračovat. Asi po dvou zápasech trenéra Látala odvolali a přišel trenér, s kterým jsem si nesedl. Po dvou týdnech mě přeřadil do B-týmu a už jsem jen čekal na konec sezóny. 

Potom jste odešel domů na Slovensko do Dunajské Stredy, že?
Je to tak. Tam to bylo hodně specifické. Zpočátku bylo všechno super, s vedením klubu ani samotným majitelem panem Világim nebyl problém. Jenže kvůli odlišné mentalitě jsem nevycházel s fanoušky. V DAC působí čím dál méně Slováků, a klub tíhne spíš k Maďarsku. No, a pokud jste povaha jako já, že povíte na rovinu svůj názor, tak může vzniknout problém. Například jednou se fanoušci neztotožnili s tím, že jako Slovák oslavuji výhru Slovenska nad Maďarskem. Pardón, ale přeci jako Slovák fandím našim. Nakonec se to vyvrbilo tak, že po dalším konfliktu s fanoušky jsem přestal hrávat (krčí rameny).          

V minulém zápase jste nastoupil na pražské Letné proti Dávidu Hanckovi, s kterým jste hrával v Žilině i v reprezentaci do 21 let. Jaké bylo shledání jako soupeři?
Známe se dlouho, je to v pohodě kluk. Ale neměli jsme spolu takový vztah, že bychom chodili pravidelně na kafe. Pozdravili jsme se a prohodili pár slov (úsměv).

Když už jsme u Sparty, tak se musím zeptat. Tři góly jen tak někdo Spartě v jejím domácím prostředí nevstřelí. Teď se to povedlo, ale odjížděli jste stejně s prázdnou. Jak moc to štve?
Úvod nám vyšel, ale podle mě zápas ovlivnil zbytečný a hloupý gól na 1:1. V závěru po našem snížení a stále v přesilovce jsem pořád věřil. Třeba že by mohla přijít i penalta – v celé lize se jich kope momentálně hodně. Ale bohužel, prohráli jsme a jedeme dál. Každopádně od celkového výkonu a týmového nasazení se můžeme odrazit. Snad hned dneska proti Liberci.