ROZHOVOR Z BULLETINU - Lukáš Cienciala
Lukáši, jak jsi prozatím spokojený se svým angažmá v novém klubu?
Moc! Tréninky jsou fajn, parta je super. Trenéři jsou pozitivní. Je tady takový svěží vítr. Před nedělním zápasem v Olomouci bych řekl, že jsme sezónu zahájili bodově skvěle. Ale po herní stránce bojujeme s nedostatky. Víme o nich.
Hned v prvním zápase v Třinci, který velice dobře znáš, jsi nastoupil v základní sestavě a připravil jsi Rajmundu Mikušovi gól. Povedený start, ne?
Naprosto ideální, možná až snový (úsměv). Celkově nám to vyšlo, vstřelili jsme tři góly a žádný neinkasovali.
Užíval sis zápas proti svému mateřskému klubu?
Tam je to vždycky těžké, potvrdilo se mi to i v minulé sezóně, kdy jsem tam přijel v dresu pražské Dukly. Byl to pro mě vůbec první zápas proti klubu, kde jsem strávil sedm let. Bylo to specifické minulý rok i nedávno v dresu Karviné.
K Třinci máš určitě vztah, to je jasné. Musím se proto zeptat, jak jsi prožíval minulou sezónu, ve které hrál Třinec vlastně až do posledního kola o záchranu?
Kluky jsem sledoval – každý zápas. Moc jsem jim přál, ať se zachrání. Pro všechny v klubu, fanoušky i město je důležité, aby tam byla profesionální soutěž. Naštěstí se to podařilo.
Bydlíš v Jablunkově. Předpokládám, že každý den dojíždíš. Je to tak?
Jo, je to tak. Mám to do Karviné pětatřicet minut autem, všechno stíhám. Hlavně jsem ale doma, což je pro mě důležité.
Už jsi zmínil pražskou Duklu, kde jsi v minulé sezóně hostoval už jako kmenový hráč Baníku Ostrava. Jak se žilo klukovi z menšího města rok v Praze?
S odstupem času musím říct, že to pro mě byla fakt cenná zkušenost po fotbalové i životní stránce. Bydlel jsem v hotelu, ale všechno jsem si obstarával sám, musel jsem (úsměv).
Včetně jídla?
Ano, vařil jsem si. Bydlel jsem na klasickém hotelovém pokoji a koupil jsem si plotýnkový vařič. Ono každý den chodit někam po Praze na snídani, oběd a večeři není úplně sranda. Myslím si, že mě to celkově i zocelilo, prostě jsem se musel o sebe starat sám. Ale přiznávám, že první měsíc byl fakt hodně náročný, ale postupem času jsem se s tím vším novým srovnal.
Na městský typ bych tě úplně netipoval.
Je to tak, nejsem. Nejradši přijedu z tréninku, vezmu si kolo a jedu do lesa nebo na hory. To v Praze moc nejde. Poblíž jsem sice měl Stromovku, kde jsem trávil dost času, ale přeci jen je to oblíbený cíl mnoha Pražanů.
Jaká byla ta fotbalová stránka v tradičním českém klubu se slavnou minulostí?
Start jsme měli úžasný. Z prvních šesti duelů jsme pět vyhráli a v jednom remizovali. Opravdu jsme hráli dobře. Jenže následovala špatná série… Na jaře už jsem hrával míň a s blížícím se koncem to už byla křeč a modlil jsem se, ať už je konec.
Měl jsi kromě Dukly i jiné nabídky?
Přípravu na minulou sezónu jsem začal v Pardubicích. Po deseti dnech došlo ke kontaktu mezi vedením pardubického klubu a agentem a z nějakého důvodu to nedopadlo. Proto jsme sháněli jiný klub. Nabízel se ještě Vyškov, ale nakonec jsem skončil v Dukle.
Překvapuje tě nepovedený start armádního klubu do letošní sezóny, před kterou vyhlásili za cíl postup?
To mě hodně překvapilo. Duklu jsem sledoval i v přípravě a tam to nebylo zlé. Výborně zvládli generálku, ve které porazili Teplice 4:1. Říkal jsem si, že pan trenér Rada to nastartuje a ono ne. Přišlo první kolo s Líšní, nedali plno šancí a sami v závěru inkasovali jediný gól – klasická druhá liga.
Během letní přípravy bylo naplánováno kratičké minisoustředění v Horní Lomné s tím, že tréninkové jednotky se odehrály na hřišti v Jablunkově. Dostavilo se trochu nostalgie?
Ale jo. Vždyť jsem se na tom hřišti, přímo na trávníku, objevil snad poprvé od doby, co jsem odcházel. To bylo někdy ve dvanácti letech. Oživil jsem si vzpomínky, bylo to super a jsem za to rád.
Kotel je slyšet na každém zápase. Je to paráda. Moc mě fanoušci překvapili hlavně v Třinci, kam dorazili v hojném počtu, i přes nepříjemný déšť mohutně povzbuzovali celý zápas. Všichni jsme za jejich podporu hrozně rádi a i dneska je budeme potřebovat. Po nepovedeném nedělním zápase v Olomouci, kam mimo jiné také dorazili, se jim musíme omluvit ziskem tří bodů. Nikdo nechce hrát před prázdným nebo ztichlým stadionem. Zažili jsme to v covidu a není to ono. Absence fanoušků pak maže výhodu domácího prostředí.
Facebook
YouTube
Rozhovory
ROZHOVOR Z BULLETINU - Lukáš Endl
Stoper Lukáš Endl nastoupil v posledních sedmi duelech vždy v základní sestavě. Letní posila z Brna v rozhovoru vypráví o zdravotních peripetiích, ofenzivních choutkách, Zbrojovce i reprezentační jednadvacítce, s kterou se probojoval na červnový evropský šampionát…
ROZHOVOR Z BULLETINU - Amar Memić
Třetí sezónu kroutí v našem dresu Bosňan Amar Memić. Šikovný křídelník patří k nejdůležitějším hráčům a prožívá výbornou sezónu – čtyři góly a jedna asistence jsou toho důkazem. V rozhovoru hezky česky mluvil i o své velké neproměněné šanci na Slavii, ale i domově, po kterém se mu stýská. Ovšem už ne dlouho – za měsíc pojede domů za rodinou si odpočinout.
ROZHOVOR Z BULLETINU - Filip Vecheta
S nejlepším střelcem týmu jsme probrali jeho formu, ochrannou masku a blížící se baráž národního týmu do 21 let. A perlička – věděli jste, že si Filip Vecheta první zlomeninu nosu přivodil v zápase dorostu Slovácka u nás v Karviné?
ROZHOVOR Z BULLETINU - Kristián Vallo
Pravý obránce či záložník Kristián Vallo v rozhovoru vypráví o své mateřské Žilině, ale hlavně o Polsku, kde hrál čtyři sezóny a poprvé tam „přičuchl“ i k házené, kterou do té doby vůbec nesledoval. Aby ne, když Wisla Plock ukončila dvanáctiletou nadvládu Kielců…
Pronájem
