3. říjen 2023

ROZHOVOR Z BULLETINU - Matej Čurma

Majitel dvou Slovnaft Cupů se Spartakem Trnava dosáhl s tímto klubem i na dvě třetí místa v lize, stejně tak s Ružomberkem, kam přišel už ve čtrnácti letech. Slovák Matej Čurma v rozhovoru vypráví třeba o českých trenérech, kteří jej vedli právě pod Čebraťom. A v Trnavě se setkal v jedné kabině i se svým vzorem Martinem Škrtělem…

Mateji, kvůli zranění jsi měsíc absentoval, vynechal jsi čtyři zápasy. Jaký je aktuálně tvůj zdravotní stav a co tě trápilo?
Trápil mě úpon v koleni, ale už jsem stoprocentně zdravý. Stalo se mi to z přetížení, odehrál jsem s tím několik zápasů, ale pak už to nešlo. Pro ta pauza.

Do Karviné jsi zamířil před touto sezónou z Trnavy, dlouhá léta jsi působil i v Ružomberku. Které angažmá doma na Slovensku považuješ za svoje nejvydařenější?
Těžké, nedokážu odpovědět. V Ružomberku jsem vyrůstal, sbíral zkušenosti a dostal první šanci. V Trnavě jsem ale dosáhl na dva velké úspěchy v podobě triumfů ve slovenském poháru ve dvou sezónách po sobě. Naopak s Ružomberkem jsme ve finále poháru dvakrát prohráli se Slovanem Bratislava. Ale na druhou stranu jsem si pod Čebraťom zahrál kvalifikaci Evropské ligy.

Kromě poháru máš s oběma kluby i třetí místa v lize, že?
Ano, dvakrát jsem byl třetí s oběma mančafty.

Pojďme k pohárové Evropě. V sezóně 2019/2020 jste vaše účinkování zakončili hned v úvodním předkole, kdy jste nestačili na Levski Sofia. Zklamání?
Herně to bylo vyrovnané, dalo se asi vytěžit víc. Ale soupeř měl kvalitu a pro nás to byla velmi dobrá zkušenost.

O rok později v době covidové jste se znovu dostali do předkola a vypadli se Servette Ženeva…
…to se ale hrálo na jeden zápas, ještě k tomu ve Švýcarsku a bez fanoušků. Šli jsme do neznáma, byly nastaveny přísné podmínky a zápas to byl fakt těžký. Prohráli jsme 0:3, přestože v první půli jsme s domácími drželi krok a měli i nějaké šance. Po přestávce už domácí zabrali a už to bylo o něčem jiném.

Jak ty jsi vnímal covidovou dobu, kdy se hrálo bez fanoušků?
Pro mě osobně to bylo těžší, na hřišti bylo všechno slyšet a fanoušci mi chyběli. Přece jen oni k fotbalu patří. Už bych to znovu nechtěl zažít.

Jaká byla spolupráce v Ružomberku s českými trenéry Davidem Holoubkem a Jiřím Jarošíkem?
Pro mě osobně to byli jedni z nejlepších trenérů, kteří mě kdy trénovali. Vlastně celý realizační tým byl super. Dařilo se nám a postupně jsem se dostal pod nimi do sestavy. Oceňoval jsem hlavně jejich lidský přístup a komunikaci se všemi hráči. Pamatuju si, že deset kol před koncem sezóny jsme na třetí místo ztráceli deset bodů a nakonec jsme stejně skončili bronzoví.

Kdyby se v budoucnu objevila možnost, že by si tě jeden z nich chtěl vzít do týmu, šel bys? Lákalo by tě to?
Jo, určitě. Mám na ně opravdu hezké vzpomínky a bylo by fajn, kdyby se znovu naše cesty střetly.

Kterému týmu fandíš? Měl jsi v mládí oblíbeného hráče?
Nemám vyloženě oblíbený klub, ale rád sleduju anglickou Premier League. Z hráčů musím zmínit Martina Škrtěla, s ním jsem si dokonce zahrál v Trnavě.Beru ho pořád za svůj velký vzor.

Ve čtvrtek měl premiéru nový film o něm. Už jsi jej viděl?
Ještě ne, ale určitě ho budu chtít vidět.

V kolika letech jsi začínal s fotbalem?
Myslím, že mi bylo pět. Začínal jsem u nás v dědině v Pliešovcích.

Od mala jsi hrál jenom fotbal, nebo ses věnoval i jiným sportům?
Na základní škole jsem dělal i atletiku, ale pořád mě to táhlo k tomu fotbalu. Ten mi byl, a pořád je, mému srdci nejblíž.