26. leden 2021

ROZHOVOR Z BULLETINU - Roman Haša

Věčně usměvavý a dobře naladěný útočník Roman Haša přiznává, že si gólové předsezónní cíle od jistého času už nedává. Na rovinu také přiznává, že s angažmá v prvoligovém českém klubu už moc nepočítal a strašně ho mrzí, že nemohl nastoupit na Slovácku.

Romane, dva roky jste vládl střelcům ve druhé slovenské lize. Lidé si můžou myslet o druhé slovenské lize, co chtějí, ale jen tak se to každému nepodaří.
Jasně, je to jen druhá nejvyšší soutěž, ale potěší to. Vždycky jsem chtěl střílet góly a baví mě střílet góly (úsměv). Za tři sezóny ve Skalici jsem dal téměř padesát gólů. Dařilo se mi tam a byl jsem ve Skalici spokojený.

Když ovšem v létě přišla nabídka z Karviné, tak váhal jste?
K 30. červnu 2020 mi tam skončila smlouva. Měl jsem více nabídek, ale samozřejmě ta z Karviné byla na vrcholu, takže ani jsem moc neváhal. Musím se přiznat, že jsem s angažmá v naší nejvyšší soutěži už moc nepočítal (úsměv). Ale pochopitelně i zpětně mám radost, že mě trenér v létě oslovil.

Vybavujete si přesně, kdy jste před příchodem do Karviné naposledy nastoupil v české lize?
Bylo to šest let dozadu – za Slovácko, jehož jsem odchovancem, v Hradci Králové.

Minulý týden se vstoupilo do jara porážkou 0:2 právě v Uherském Hradišti se Slováckem. Kvůli drobné nemoci jste nenastoupil. Mrzí vás to zpětně?
Neskutečně mě to mrzí, vždyť jsem v Hradišti vyrůstal. Už v létě po příchodu jsem hned hledal v termínové listině, kdy budeme hrát na Slovácku. Těšil jsem se hrozně moc, ale všechno se nějak špatně sešlo a zápas jsem nakonec sledoval pouze v televizi. Myslím si, že minimálně bod jsme uhrát měli.

V podzimní části jste převážně střídal, v základní sestavě jste se objevil pouze v zápasech v Příbrami a doma s Pardubicemi…
…beru to tak, že Michal Papadopulos je útočník číslo jedna. Já čekám na svoji šanci a poctivě trénuji. Všichni chceme hrát a ani já nejsem výjimkou. Ale chápu, že tady je mnohem větší konkurence, než jaká byla třeba na Slovensku.

Blýskl jste se dvěma góly do sítě Jablonce a tím zachránil remízu v domácím prostředí. Co tomu zpětně říkáte?
Velice cenný bod, protože Jablonec patří k nejlepším mužstvům v české lize. Myslím si, že v té chvíli to byl pro nás zlatý bod. Když se na to dívám z osobního hlediska, tak šlo o moje typické góly – byl jsem ve správný čas na správném místě.

Něco jako kanonýr David Lafata?
Přesně tak (úsměv). Nejvíc gólů jsem střílel a pořád střílím uvnitř šestnáctky. Nic moc hezkého, ale každý gól se počítá!

Dáváte si předsezónní cíle, kolik gólů byste chtěl vstřelit?
Ne, už ne. V minulosti ano, ale od krátkého angažmá v Třinci to už nedělám. Tam jsem si vytyčil, že bych rád nastřílel sedm gólů, ale trefil jsem se jen jednou. Takže čím víc, tím líp samozřejmě.

Bydlíte ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Jste hrdý Jihomoravák?
Nám se přímo říká Bálešáci. Ano, na svůj domov nedám dopustit a nedokážu si představit, že bych bydlel jinde. Celý život bydlím ve Starém Městě.

Na závěr se přímo nabízí otázka – víno, nebo pivo?
Jsem pivař, takže pivo. Ale občas si dám i víno (smích).