Měsíc a půl jste trenérem MFK Karviná. Jaké ve vás převládají pocity?
Super pocity. Od vedení klubu, přes skvělý realizační tým až po kabinu mám jen ty nejlepší dojmy. Karviná je zdravý a fungující klub.

Vybavíte si něco, co vás tady překvapilo během každodenního fungování?
Určitě klubové zázemí. Když se pouze chodíte dívat na zápasy a nemáte možnost jít dovnitř, tak to pochopitelně nemůžete vědět. Proto i nově příchozí kluci i z ligových týmů na celý stadion zvenku i zevnitř koukají s otevřenou pusou. Proto mi je záhadou, že tady hráči z ligy nechtěli v době, kdy Karviná hrála nejvyšší soutěž, chodit. Zázemí je na absolutně špičkové úrovni. Věřím, že kdyby věděli, jak to uvnitř vypadá a viděli ty možnosti, které u nás jsou, tak by se na to s odstupem času dívali jinak.

Vstup do FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY se vám povedl. Vnímáte tři body z derby jako ideální start?
Je to tak. Ale samozřejmě si uvědomujeme, že v naší hře nebylo všechno ideální. Jsem rád za naši produktivitu v Třinci, protože v přípravě to nebylo ideální a trochu jsme se trápili.

Může výsledek 3:0 z Třince působit na soupeře trochu i psychicky? Přeci jen venkovní výhra 1:0 zní jinak než 3:0. Mohou mít z toho soupeři respekt?
Máte pravdu, myslím si, že respekt u soupeřů máme a budeme mít. Přeci jen Karviná byla dlouhou dobu prvoligová, spadlo se po šesti letech a máme jasné ambice – hned se vrátit. A ti soupeři to určitě vědí. Viděli jste to i v Třinci, domácí prvních dvacet minut zalezli, hráli s respektem a začali hrát až po inkasovaném gólu. Myslím si, že i k nám budou soupeři jezdit s velkým respektem a pokorou.

Jak důležité bude dnes vyhrát a potvrdit tři body z prvního duelu?
Od pondělí hráčům říkáme, že doma musíme vyhrávat, udělat z toho opravdu nedobytnou tvrz. Zkrátka odsud si nikdo nesmí odvážet žádné body! Když se nám bude dařit, fanoušci nás budou hnát dopředu a budou spokojení a rádi se na stadion zase vrátí. Takže porazit Vlašim bude extrémně důležité.

S podporou namlsaných fanoušků, že?
Ano, v Třinci to z jejich strany bylo něco neuvěřitelného – klobouk dolů. Po pádu do druhé ligy jsem takovou podporu opravdu nečekal. Každý byl v očekávání a předvedli se ve výborném světle! Doufám, že dnes také dorazí. Je to o nás, pokud budeme hrát dobrý fotbal a mít výsledky, tak budou chodit, protože lidé mají fotbal v Karviné rádi. To všichni víme.

Kapitán Michal Papadopulos se rozhodl pokračovat. Jak důležitá je jeho přítomnost na hřišti i v kabině? Prozradíte, zda jste z něj cítil chuť pokračovat při vašem červnovém sezení?
Hlavně jsem věřil (úsměv). Rozhodnutý nebyl, proto jsme mu všichni nechávali čas a prostor. Papa je pro tým nesmírně důležitý a všichni jsme rádi, že tady je. V Třinci odehrál celý zápas, je výborně kondičně připravený. Pokud bude zdravý, tak bude nejdůležitější článek týmu.

Jste mladý trenér. V kolika letech jste ukončil aktivní hráčskou kariéru?
S profi fotbalem asi v jednatřiceti po návratu z Lotyšska. Pak už jsem hrával divizi za Nový Jičín.

Proč tak brzy?
Kvůli výkonnosti. Měl jsem pocit, že mladí byli v té době už lepší. Nemělo smysl to pokoušet někde ve druhé lize.

Máte nějaký trenérský vzor?
Asi ani ne. Spíš chodím na různé semináře a vzdělávám se. Měl jsem štěstí, že nějakou dobu jsem dělal asistenta a učil jsem se od zkušenějších kolegů – jeden se specializoval na kondici, další na presink, další na rychlý přechod atd. Nebylo to tak, že jsem okamžitě po skončení aktivní kariéry naskočil na pozici hlavního trenéra. To ne!

Řekl vám někdo, že během koučování v kšiltovce vypadáte trochu jako trenér Slavie Jindřich Trpišovský?
Ne (smích). Kšiltovku nosím kvůli horku, které mi není úplně příjemné a pak i kvůli tomu, že mi řídnou vlasy. Vybavuji si, že v minulosti jsem stál u kamery a následně pak ze záznamu viděl své vlasy, tak jsem si řekl, že to fakt ne. Od té doby nosím čepici (opět smích). A beru ji jako doplněk.

Zaujala mě jedna věc – jste možná první trenér MFK, který je aktivní na sociálních sítích. Berete to jako relax nebo nezbytnost dnešní doby?
V dnešní době je to běžná věc. Čtu to a někdy najdu i inspirující názory. Samozřejmě má to své výhody i nevýhody. Těší mě třeba, když nás lidé pochválí za výkon nebo výsledek. Z toho mám fakt radost. Ale musíme umět přijmout i kritiku.

Využíváte sociální sítě pouze soukromě, nebo sledujete i dění třeba v ostatních klubech a sportech?
Využívám je všeobecně. Vždyť od toho to je (úsměv).

Zmínil jste vaše působení v Lotyšsku. To není zrovna destinace, kde by hrálo hodně českých fotbalistů. Jak jste se do pobaltské země dostal?
V té době mi ve Vítkovicích končila smlouva a můj agent se mě zeptal, jestli bych to společně s dalšími čtyřmi hráči nechtěl zkusit právě tam. Bylo to nejprve na zkoušku a nakonec jsem je zaujal a zůstal tam sám. Na jednu stranu jsem byl rád, ale pochopitelně jsem byl také nesvůj – přeci jen tam byl samý cizinec. Hrával jsem s Rusy, Gruzínci, Moldavany a samozřejmě s Lotyši. Ale zpětně toho nelituji, naopak! Byla to během tří let, kdy jsem v Lotyšsku hrál, obrovská zkušenost.

Máte titul titul s FK Ventspils?
Bohužel. A strašně mě to mrzí. Byli jsme dvakrát druzí. Až po mém odchodu se kluci stali třikrát za sebou mistry. Divné, že? (smích). Bohužel, nebylo mi souzeno. Vyhrál jsem aspoň národní pohár. Ve finálovém zápase proti Skonto Riga, když v té době tenhle tým tvořil asi půlku reprezentace, jsem v nastaveném čase uviděl červenou kartu – tehdy jsem nedovoleně zastavil Marise Verpakovskise. Fanoušci jej určitě znají z reprezentace. Na EURU 2004 nám v základní skupině dal gól, ale zápas Češi v posledních dvaceti minutách otočili.

Zahrál jste si nějaký evropský pohár v dresu lotyšského klubu?
Ano, předkola Poháru UEFA. Dostali jsme se přes Wislu Plock a Bröndby Kodaň až k zápasu s Rosenborgem Trondheim. Chyběl kousíček k postupu do základní skupiny. Zkušenost obrovská a hlavně z těchto zemí je asi trochu jednodušší se dostat do pohárů než z České republiky.

Jaká byla úroveň tamní ligy?
Bylo to o třech týmech a čekalo se, kdo mezi sebou ztratí body. Skonto Riga, Ventspils a Metalurg Liepaja.

Na severu Evropy je běžné, že se mistrovská utkání hrají na umělé trávě. Jak to bylo za vás?
Vše jsme hráli na přírodní trávě, žádná umělka tam nebyla. Ale musím říct, že v těchto zemích se hře na umělé trávě nedivím. Jsou tam jiné klimatické podmínky a ono je ve finále lepší hrát na stálém povrchu než na bahně nebo sněhu.