ROZHOVOR Z BULLETINU - Vukadin Vukadinović
V KLUBOVÉM BULLETINU MFK KARVINÁ při posledním domácím utkání proti Jablonci byl fanouškům nabídnut rozhovor s letní posilou Vukadinem Vukadinovićem. Celý rozhovor v původní verzi si můžete přečíst...
Vukadine, prošel jste několika českými kluby. V jakém jste se cítil nejlépe?
Určitě ve Zlíně za trenéra Páníka. Sedlo mi to tam i díky výborné partě v kabině a už zmíněném trenéru Páníkovi. Vyhráli jsme pohár, což se mi podařilo už podruhé. Premiérově to bylo v dresu Jablonce, ale to jsem toho moc nenahrál. Takže na angažmá ve Zlíně vzpomínám nejradši.
V Ostravě se představíte příští týden. Těšíte se, na setkání s trenérem?
Rád ho uvidím, ale náhodou před pár týdny jsme se potkali v Ostravě a popovídali si.
Dnes nás čeká doma Jablonec, kde jste také působil. Jaké bylo angažmá na severu Čech?
Byl jsem ještě mladý kluk, v kabině borci Lafata, Piták, Loučka nebo Jarolím. Hráli jsme na špici tabulky a triumfovali v poháru, což nám zajistilo účast v předkole Evropské ligy – postoupili jsme přes norský Stromgodset a vypadli s Betisem Sevilla. Ale moc jsem toho neodehrál, spíš mě trenér posílal na hřiště na pár minut.
Jablonec hraje pořád nahoře, udržuje si stabilní výkonnost. Čím to?
Je to špičkový klub, hodinu cesty od Prahy a hráči tam prostě jdou. Pan Pelta rozumí fotbalu a dělá to v Jablonci moc dobře, i když se v každém přestupovém období kádr docela obmění. Hlavně díky němu má kouč Rada nabitý a vhodně poskládaný kádr, v jiném klubu by ti, kteří sedí na lavičce, patřili do základní sestavy.
Akorát je možná smutné, že na domácí zápasy nechodí moc fanoušků – stadion Střelnice je prakticky pokaždé poloprázdný. Čím to podle vás může být?
Je to hodně zvláštní. V minulé sezóně hráli základní skupinu Evropské ligy a stadion nebyl plný. Fakt nevím. Před čtrnácti dny se hrálo podještědské derby, bylo hezké počasí a ani v Liberci nebyl stadion zaplněný. Asi tam mají lidé radši zimní sporty (smích).
A vy?
Já? Ne, vůbec (smích). Ale vzpomínám si, že v Jablonci jsme měli povinné běžky, účastnili jsme se Jizerské padesátky. Já a další Balkánci jsme naštěstí měli výjimku a byli jen v posilovně.
Ze zimy pojďme do tepla. Už jako hráč Sparty jste v zimě odešel do tureckého Bolusporu. Jak vzpomínáte na toto angažmá ve druhé turecké lize?
Zpětně to hodnotím jako krok zpět. Hostování se urodilo strašně rychle, protože pár dnů předtím sešlo z angažmá v Baníku, Sparta z toho na poslední chvíli vycouvala. V poslední den přestupového období jsem se musel rozhodnout. Risknul jsem to a druhý den už seděl v letadle. Zázemí na špičkové úrovni, fanoušci na nás doma chodili – mezi dvanácti až patnácti tisíci jich bylo. Kluby mají možnosti sehnat hráče, kteří prošli anglickou Premier League nebo německou Bundesligou. Chyběla však disciplína, tréninky, taktika. Nevím, jak je to v první turecké lize, ale ve druhé to bylo hodně divoké. Proto říkám, že to byl krok zpátky.
Na zápasy jste cestovali letadlem?
Jo, i když se bojím létat (smích).
Od začátku srpna jste v Karviné, ale moc jste toho prozatím neodehrál, trápí vás zdravotní problémy. Jak moc to štve?
Je to nepříjemné a vím, že to není ideální. Sám se sebou nejsem spokojený. Čekal jsem od sebe víc a fanoušci v Karviné taky. Po třech zápasech jsem se zranil a od duelu ve Zlíně nejsem ve své kůži. Ale snažím se vrátit, nic mě nebolí a to je důležité. Chybí mi pouze fyzička, skoro měsíc jsem kromě cviků v posilovně nemohl nic dělat. Věřím, že brzy budu stoprocentní, musím pořád trénovat a trénovat. To je jediná cesta!
