8. srpen 2016
Sedmnáct let čekání uťal Pavol Jurčo
Karviná (asi) našla střelce, prvoligová veřejnost poznává nové jméno! Slovenský útočník má na svém kontě po dvou zápasech tři trefy. Právě on je prvním domácím prvoligovým střelcem od 30. května 1999, kdy se proti Viktorii Žižkov trefil současný klubový sportovní manažer mládeže Petr Mašlej.
V Jablonci vaše
dva góly k bodům nevedly, sobotní trefa znamenala aspoň bod. Ale zápas s Brnem se určitě dal vyhrát, souhlasíte?
Ano, chtěli jsme zvítězit a získat tři body. Zatím ale jdeme postupně – prohra,
remíza a příště snad vyhrajeme.
Co chybělo k vítězství,
klid v koncovce?
Možná jsme měli být trochu trpělivější a zdálo se mi, že nám spíš to vyloučení
brněnského hráče uškodilo. Je to škoda, protože jsme vlastně celý druhý poločas
hráli proti deseti. Snažili jsme se spíš hrát po stranách, protože hosté to uprostřed
zhušťovali, ale moc nám to nevycházelo až na pár slušných centrů.
Vy jste se prozatím
trefil třikrát ve dvou zápasech. Sám se sebou jste spokojený?
Myslím si, že útočník by neměl být nikdy spokojený. Ano, sezónu jsem začal
dobře, ale stále je na čem pracovat a pořád to chce se zlepšovat.
Trávník po utkání
nevypadal příliš dobře. Jak se vám jevil v průběhu hry?
Ještě by potřeboval pár dnů, ale lidé z klubu dělali všechno pro to, aby
byl v co nejlepší kondici. Podmínky však byly pro oba týmy stejné.
Byli jste nervózní
před začátkem zápasu? Pro celé město a okolí byl první domácí zápas po sedmnácti
letech velkým svátkem.
Za sebe říkám, že ne (úsměv). Ale s klukama jsme se bavili o tom, ze
přijde na krásný nový stadion víc lidí. Ale o tom to je, fotbal se hraje pro
lidi a ti se chtěli bavit. Atmosféra byla dobrá, škoda jen, že jsme nezískali
tři body.