Tomáši, dá se uplynulá sezóna v něčem přirovnat s tou předminulou?
Určitě v tom, že jsme opět hráli o všechno v Jihlavě a opět se nám to podařilo zvládnout. Jinak nyní byla sezóna delší, poprvé se hrála nadstavba a baráž. Byla psychicky i fyzicky náročná. Naštěstí s dobrým koncem pro nás (úsměv).
Ano, už za necelý měsíc Karviná vstoupí do své čtvrté prvoligové sezóny.
To je hlavní! Z pozice kapitána děkuji všem spoluhráčům, realizačnímu týmu a fanouškům. Zvládli jsme to i v nelehkých situacích, kdy nás kosila zranění. Dohrávali jsme se zdravotními problémy klíčových hráčů. Je super, že jsme to zvládli. Od šestého kola jsme hráli o každý bod, abychom se posunuli blíž prostřední skupině, což se nedařilo. I to se na nás zřejmě podepsalo, ale v závěru jsme ukázali psychickou odolnost. Už by to ale chtělo klidnější sezónu, abychom třeba hráli kolem desátého místa.
Z osobního pohledu musíte být spokojený, zaznamenal jste třináct gólů – nejvíc v kariéře. Vnímáte to stejně?
Ale ano. Na hřišti jsem od toho, abych podržel míč, byl nebezpečný kolem vápna a dával góly uvnitř pokutového území. Nikdy nebudu běhavý hráč (úsměv). Ano, třináct gólů na to, že jsem byl i nějaký čas zraněný, je super. Ale vždycky je tým na prvním místě, fotbal je kolektivní sport. Vlastně si ani nepamatuji, kdy naposledy jsme šli do nějakého zápasu úplně v klidu a bez stresu. Pořád jsme honili nějaký bodový deficit a museli jsme bodovat, abychom se na někoho dotáhli.
Často se to nedařilo.
No právě, nejsme Barcelona. Mockrát jsme prohráli úplně zbytečně o gól. Naopak jsme porazili silný Jablonec, Spartu, ostravský Baník nebo Liberec. Ale s týmy, s kterými jsme potřebovali vyhrát, abychom je dohnali, tak s těmi jsme to většinou nezvládli. Proto mluvím o tom stresu, že jsme pořád něco honili.
Největší ztráty podle vás?
Domácí zápasy s Olomoucí, Teplicemi, Opavo nebo Bohemkou. Úplně zbytečně jsme se připravili, a to asi budu ještě mírný, o deset bodů. A v zápasech, kde bychom třeba byli s bodem spokojení, tak o gól prohrajeme. Třeba v Teplicích nebo oba duely v Příbrami, v Opavě…
Těší vás jako odchovance Příbrami zachování prvoligové příslušnosti pro Středočechy nebo jste přál z baráže postup Brnu, za které hraje Pavel Eismann s Peterem Štěpanovským?
Jsem Příbramák a vždycky budu. Pro ty mladé kluky je to moc dobře, že liga zůstala v Příbrami. Na druhou stranu právě s Eisim jsem v pravidelném kontaktu. Jarní část zvládla Zbrojovka skvěle, před baráží jsem to tipoval padesát na padesát. Víc jsem nepátral a nerozptyloval se, protože nejdůležitější bylo, abychom to zvládli my.
A na závěr – dokážete najít jeden okamžik z celé ligy, který vás samotného zaujal a vypíchl byste ho?
Nebojím se říct, že pro mě byl top moment celé sezóny skrz celou FORTUNA:LIGU naše výhra na Letné proti Spartě. Byl to super okamžik a zážitek. Fakt jsme vyhráli naprosto zaslouženě, navíc se tam často nevyhrává. To bylo moc hezké.