Arma vyloupila Kovonu, Karviná-Ústí 0:1
Karvinští zakončili jaro v domácím prostředí vůbec první porážkou po stěhování na Kovonu. Přestože hosté hráli v oslabení, stihli tři minuty před koncem rozhodnout díky Melunovićovi.
Rozlučku s domácím prostředím jste si zřejmě představovali úplně jinak, ne?
Samozřejmě. Jasně jsme si řekli, že musíme hrát vzadu na nulu a nakonec dostaneme gól ze standardní situace.
Rohovému předcházela ostrá výměna názorů z obou stran. Mohlo se stát, že následně přišla menší koncentrace?
Tak to nevím. Každopádně máme rozdělené hráče a je na každém z nás, aby pak jednotlivého hráče uhlídal.
Jak jste viděl celý průběh zápasu?
Hlavně ve druhé půli jsme si vytvořili pár velmi nadějných příležitostí, ale když nedáme gól, tak nemůžeme myslet na tři body. Místo abychom stříleli na bránu, tak pořád míče zasekáváme a řešíme některé situace velmi složitě, což nám pochopitelně ve finále ubližuje.
Nastoupil jste se sebezapřením, v týdnu vám ruku zdobila sádra. Co se stalo?
Už na Sigmě jsem si narazil prst. Teď jsem to během zápasu měl zatejpované a šlo s tím hrát.
Jak moc mrzí první porážka na Kovoně v posledním možném zápase?
Hodně. Celou sezónu jsme si z našeho přechodného prostředí udělali nedobytnou tvrz a pak přijde poslední zápas a pokazíme si to. Na prohru to nebylo, ale bohužel.
Bodový rekord po neúspěchu s Ústím už překonat nemůžete, maximálně jej můžete dorovnat. Bude to ta motivace do posledního zápasu v Mostu?
Asi ano, i když motivace byl měl být každý zápas. To je základ a bez toho nejde hrát fotbal.
Po dvou hostováních se těšil domů. Klub si jej už během prosince stáhl z druholigového Prostějova a gólman Vladimír Neuman tak opět navlékne svůj mateřský dres.
Stoper Lukáš Endl nastoupil v posledních sedmi duelech vždy v základní sestavě. Letní posila z Brna v rozhovoru vypráví o zdravotních peripetiích, ofenzivních choutkách, Zbrojovce i reprezentační jednadvacítce, s kterou se probojoval na červnový evropský šampionát…
Třetí sezónu kroutí v našem dresu Bosňan Amar Memić. Šikovný křídelník patří k nejdůležitějším hráčům a prožívá výbornou sezónu – čtyři góly a jedna asistence jsou toho důkazem. V rozhovoru hezky česky mluvil i o své velké neproměněné šanci na Slavii, ale i domově, po kterém se mu stýská. Ovšem už ne dlouho – za měsíc pojede domů za rodinou si odpočinout.
S nejlepším střelcem týmu jsme probrali jeho formu, ochrannou masku a blížící se baráž národního týmu do 21 let. A perlička – věděli jste, že si Filip Vecheta první zlomeninu nosu přivodil v zápase dorostu Slovácka u nás v Karviné?